LOĎ

Růžena Jesenská

LOĎ
Loď ztroskotaná vnořila se do hlubin, a spěchal měsíc, ticho modlilo se, a jako řetěz potácel se ustrašených lidí stín, až na břeh dopadli jak ponořené květy v rose. Prsteny ke dnu padaly, a lidé zachránění se chvěli jako písně bezbolestné znění, loď klesala a mizela, stožáry bledly, a ruce bílé k popelavé obloze se zvedly, blouznila srdce o hloubkách a výších tišších a tišších – – nejtišších. O těch, kde divní žijí tvorové a není světla a křídla pro vzlet nevykvetla... A ztroskotaná loď? Jí není již. Jen skutečnost, že byla a utonula, ční kdes na obzoru azurných vidin, – stožár němý, zasmušilá mátoha Štěstí. Není sporu, jest pouze žal a smutek krajin bleskem zasažených, ostrovů osamocených a srdcí potopených. kalichů kouzelných a marně zdvižených – tišších a tišších – – nejtišších... 47

Básně v knize Hudba plachet: