UDÁLOST

Růžena Jesenská

UDÁLOST
A rána třeskla. Prostřelen byl pouze obraz na podstavci. Výkřiky zděšení – a ticho. Umíral jen den před mořem ohromným, a plavci zpívali na odchodu do světa své písně loučení, ó plavci neutěšení a ztracení! Jsme všickni z rodu jejich víc neb míň, nás tragedie pojí myšlenek, osudů, byť slunce žhnulo v líc a duše vzlétaly jak křídla v zlatém roji. A div: my po strašné se ráně zvedli, byl večer zastříbřený, zbledlý, tys ruku sevřel mou a k mořím šel, a jenom obraz v místech srdce, srdce krvácel. 45