JEJÍ OČI

JEJÍ OČI
Jaké máš modré oči, jaké máš krásné, modré oči, pletený šáteček na hlavě tvé má tutéž barvu, taková modrost hlubokých a šťastných nocí, taková modrost tichých, zamyšlených moří, ó modrost tvých krásných, drahých očí! Tys sledovala všecky cesty mé a uměla jsi v duši čísti, kam marně toužíme, co ztrácíme tisíckrát vítězstvím svým jisti. Do stínů zraků mých se díváš dnes – a nevyznáš se, – jen se díváš a miluješ; a když se soumrak snes’ neb oheň, – ty jim nezazlíváš. A na živu být chceš, by prodloužen byl život můj! – Ó nezasmušíš pohledu svého v divný onen den, mé tmy, ač jasnovidně tušíš... A na živu být chceš pro štěstí mé, jež v uvadlé své ruce svíráš, buď blahoslavena, ó cítíme, proč světel oněch – – nezavíráš – – – Jaké máš modré oči, jaké máš krásné, modré oči, pletený šáteček na hlavě tvé má tutéž barvu, taková modrost hlubokých a šťastných nocí, taková modrost tichých, zamyšlených moří, ó modrost tvých krásných, drahých očí! 48