SOTTO VOCE Z BALLADY

Růžena Jesenská

SOTTO VOCE Z BALLADY
Je možno jenom tiše tyto věty mluvit do noci ohvězděné, polonahé, vlahé: Jak bych se dívala v tvé oči drahé, drahé, ó, kdybys tady byl! Chci z kvetoucího vavřínu a myrty věnec uvit, pod chrámem Sibylliným byly natrhány, kde básník památný svůj život snil, dnes já pozvedám ruce v ony slavné brány a čekám zázraku, je třeba mluvit tiše, ó nejtišeji. Pahorkem cypřiše tmu korun nesou výše, ó, jaké rty bych tobě v stínu jejich dala, ó, kdybys tady byl! Jdou viny moří, květův, oblak... odcházejí, nebesa svítí jak by rozdávala svou záři – rozdávala, víš? Ó, nutno jen tiše mluvit v den, jenž v stín se růží skryl a v oliv stříbrných. Je smutno, smutno v té jižní noci, jež mi v oči teď jak propast zřela, je smutno bez tebe... Ó jaké nebe bych ti otevřela ó, kdybys tady byl! 43