Píseň askety.

Karel Dostál-Lutinov

Mé srdce musí být volné! Nevztahuj ke mně bílých dlaní, nezdvihej ke mně mluvících očí! Jen jeden pohled chceš? Ó znám to, znám; Já vím, že pohled žádá slova, a slovo žádá stisku ruky, stisk ruky žádá políbení, a polibek chce obejmutí, a obejmutí volá: Věčnost! A v odpověď se propasť chechtá. Jedle je vzrostlá kořeny v skálu, já musím být volný jak v oblacích sup. O vy, po nichž mé srdce touží, vás musím ubíjet a pohřbívat s krvácející duší. A z hrobů vzpínají se znova prosebné vaše ruce. Znova vás pochovávat a znova před vámi prchat, hle, toť mé žití – žití hrobaře. Jen na slunce patřím – ne na to, co roste pod ním. Z neviditelných zdrojů piju svou sílu jako tajemný prvek – a nevyčerpatelné hoří radium mé lásky, jíž nechápe svět. Jsem jako ten, jenž v bílý den sestoupil v hlubinu studně, by viděl hvězdy.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

265. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ó, POVÍDEJ! (Růžena Jesenská)
  2. Vztažené ruce... (Růžena Jesenská)
  3. Pomsta. ( K. Egor)
  4. XXII. Muka lásky. (Xaver Dvořák)
  5. PORTRÉT SMUTNÉ PRADLENY (Viktor Dyk)
  6. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  7. Kořist vášní. (František Sís)
  8. XXI. (Xaver Dvořák)
  9. Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku, (Emanuel Hauner)
  10. L. Jak nikdy dřív! (Xaver Dvořák)