TULAČKA

Růžena Jesenská

Tulačkou jsem se stala toho dne, kdy zjevil, že mé srdce probodne. Nad hlavou vyšlehly mi plameny, a křídla trhla mými rameny. Mé oči zřely v dálky úžasné: „Tam umři, srdce, uhasni, můj sne!“ Pokorně, pyšně, snivě táhla jsem přes hory, doly, řeky, moře, zem. A žádostivě jsem se vracela na místo, kde jsem zakrvácela – s růžemi nachovými na líci tulačka sladká, umírající...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

731. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TULÁCKÁ ELEGIE. (František Taufer)
  2. VČERA A DNES. (Sigismund Bouška)
  3. BLAHOVĚST JARA. (Zikmund Winter)
  4. ŠÍLENÁ HUDBA. (František Taufer)
  5. Na hlavu mou sypala rudé květy. (František Sís)
  6. Mori! (Xaver Dvořák)
  7. V ÚZKOSTECH (Otokar Březina)
  8. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  9. Vypučel jsem nad bahna... (Stanislav Kostka Neumann)
  10. KDYŽ NÁPOJ ÚNAVY... (Otokar Březina)