SLUNCE

Růžena Jesenská

Slunci se zachtělo otevřít oblak a na nás pohlédnout. Tulák! Slunce a my! My spolu tulácké hlavy žhavě klademe v zelené trávy. Modli se, slunce, přísahej, srdce, bij v prsou, hoř v nebi, horoucně, prudce! Slunce je zázrak, jako slunečnice, jak kolébka a zhaslá píseň svíce. Stojíme na zemi a poznáváme, svět s nebesy jak vítězí a klame. Slunce, tys přišlo ohněm naše dráhy změřit? My chceme žíti, milovat a věřit. Slunce krvavé zapadá, a noc se blíží, dvě osamělé pěšiny se zkříží.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

1001. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BŘEZNOVÝ VÍTR (Božena Benešová)
  2. Od lesů plovou hejna vran... (Stanislav Kostka Neumann)
  3. I. HODY V KOMÍNĚ. (Josef Merhaut)
  4. VEČERNÍ STÍNY. (Louis Křikava)
  5. VÝLET VE DVOU (Antonín Sova)
  6. PRAELUDIUM. (Karel Červinka)
  7. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. KLID PASEK. (Karel Červinka)
  9. Passáž deskriptivní. (Antonín Sova)
  10. DOMOV (Božena Benešová)