V zříceninách.

Jan Ježek

Mne kdysi kroky do zřícenin vedly a kláštera jsem stanul na dvoře; kol rozhlížím se v kruhu prostoře – ty šedé stěny v slunka záři bledly. Den letní k spánku zvolna již se chýlil, šum stromů ozýval se z temna háje, noc-kníže v závoji s hor v údol pílil, kmen kmenu dávné vypravoval báje. Kde druhdy mniši dleli v bázni svaté a Všemocnému vřelé díky pěli, jež z hloubi srdce zníceného zněly a odlehčily duši žalem spjaté, tam na zdi drolící se bují býlí, na ssutých stěnách pyšně hlavu zvedá, a každý útes, průlom k nebi kvílí – však chodec marně klidné cely hledá. Tu v hlavě myšlénky se rodí steré při vzpomínce na dávné zašlé doby, že z časů slávy zbyly nám jen hroby – a slza bolu z oka ven se dere... Co tisíc spěchalo sem pro útěchu, co tisíc nalezlo zde svatý mír; jak mnohý unikl zde pomstě lechů. – V tom nade mnou zavíří netopýr. Co chudáků zde bylo nasyceno, co opuštěným milé přístřeší zde popřáno – dnes úskal veteší ni dobrodinců nezjeví mi jméno. Kdo povalil vás ve rozvalin prach? – Byl zbůjník? – Lupič? – Mluvte, mluvte trosky! Či odíval se v drahocenný nach? – Či přemrštěnci, jimž se zmátly mozky? – Kol ticho! Jenom u zdi v bezoví si ptáče veselou svou píseň vede, nad římsou pavouk hebkou síťku přede – co kámen tají, kdo mi vypoví? – – „Zda vstanete kdy z rumu rozvalin, vy mechovité trosky klášterní? – Kdy vzniknou cely z strmých úskalin? –“ Zvuk bez ohlasu šerem nočním zní. Však po chvíli jak v hloubi útrobě těch zřícenin vzdech žalný ozývá se: „Ba dlouho ještě, nežli v plném jáse se zaskvějem; duch lidstva v porobě. Až vymaní se z liché osvěty a k Bohu přilne srdcem věřícím, my z prachu vstanem, jak by zaklety, v mžik náruč otevřeme prosícím!“ Zas ticho; kráčím po skal hřebeně, mým srdcem však jak v hloubi útrobě hlas zní a hyne v smutné ozvěně: „Ba dlouho ještě – lidstvo v porobě!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

402. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ PÍSEŇ VĚZNĚ. (František Kvapil)
  2. MRAMOROVÝ PALÁC. (Gustav Pfleger Moravský)
  3. báseň bez názvu (Gustav Pfleger Moravský)
  4. ZA VICHRU NA SAMOTĚ. (Emanuel z Čenkova)
  5. LXXVIII. Ztráviv den ve trýzni stálé (František Ladislav Čelakovský)
  6. Klášterní zdi. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  7. XVI. Jak jarní noc v svých čaropůvabech: (Gustav Pfleger Moravský)
  8. Z Nočních Dumek. (Gustav Pfleger Moravský)
  9. báseň bez názvu (Ludvík Lošťák)
  10. NA SAMOTĚ. (Emanuel z Čenkova)