XXXIV. Zimní slunce skrblí se svou září

Josef Kalus

Zimní slunce skrblí se svou září lakomec jak s perlami a zlatem, letní – štědře zemi, nebe daří po náručí plném, vrchovatém. Zimní – vychladlou pec připomíná, lampu, ve které již není tuku, letní – číši ohnivého vína, mladé srdce ve bouřlivém tluku. Zimní – rovno ku bídnému vraku, ve vlnách když tone a se topí, letní – k žhavé vášni v jarém zraku, k růži, již máj zlatou rosou kropí. Zimní – toť pták uvězněný v kleci, v komůrce jak tmavé doklepává, letní – totě horal statných plecí, totě touha po svobodě žhavá. Zimní – nemá ohně, nemá vzletu, síly, toť člověka obraz na stará je leta, letní – jako klouček růžový a bílý miláčkem je vždycky celičkého světa!

Patří do shluku

zikmund, zúpět, zikmundův, králův, zlítit, pluviál, legát, viz, kostnický, král

132. báseň z celkových 194

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Svatyní je les, v ní svíce (Adolf Heyduk)
  2. U Chelčic. (Adolf Heyduk)
  3. None (Adolf Heyduk)
  4. Nápěvy. (Karel Alois Vinařický)
  5. V zemi to duní. (Adolf Heyduk)
  6. XVII. VE ŠTRASBURKU. (Adolf Heyduk)
  7. PŘIJDE ZIMA. (Adolf Heyduk)
  8. Chorá sláva. (Adolf Heyduk)
  9. JARNÍ POSELSTVÍ. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Praze. (Adolf Heyduk)