I. Na nebi z mlh a páry

Josef Kalus

Na nebi z mlh a páry závoj bílý slunnými protkán žáry; van větru rve jej rozpustilý a mění v sloup, jenž v pád se chýlí. Pak obrazy zas nové z mlhy spřádá – hle, tam dva andělové, dál vznáší se jich celá řada a do náruče vše si padá. Lemuje slunce září jejich řízy; leč větru van vše maří, anděly mění v bílé břízy, jež opět v sloupu rysech mizí. – Teď oblačné se moře náhle kalí; mrak černý na obzoře jak skála strmí, slunce halí, van větru ztich, hrom zazněl z dáli. V tom s rachotem se skála trhá v půli – déšť perel rozsypala, z nitra jí blesky zaplanuly, a silné dráhy k zemi snuly. A než jsem došel v chvatě k blízké chýši, zas nebe tone v zlatě, bouř nad horami juž se tiší, a závoj par se zvedá k výši!

Patří do shluku

maria, zdrávas, marie, ježíš, josef, nazaret, panna, nebeský, zbožný, matek

227. báseň z celkových 350

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kohelet. (Jaroslav Vrchlický)
  2. V JESKYNI MASSABIELSKÉ (Xaver Dvořák)
  3. POHÁDKA. (Ladislav Arietto)
  4. Sníh. (Vilém Bitnar)
  5. Trnový vínek. (Xaver Dvořák)
  6. RUDÝ KVĚT (Alois Jirásek)
  7. NA POBŘEŽÍ (Otokar Fischer)
  8. XIV. Marje – na pahorku stojí socha (František Karel Drahoňovský)
  9. None (Rudolf Medek)
  10. SVATÁ MARIA! (Karel Dostál-Lutinov)