NÁLADA

Antonín Klášterský

Než oblak dokrvácí, kde slunce zapadá, než venku ztichnou ptáci a ztmí se zahrada, jaká to přepadá srdce tesklivá nálada! Po tvářích, které znal jsi – kam znikly do dáli? – po rtech, jež nelíbal jsi, stesk jme tě zoufalý, jako když vlna se moře přes tebe převalí. Pohárů nedopitých ti náhle líto všech, radostí neužitých ve všedních starostech, květů všech, které jsi zašláp, teprv teď cítíš dech. Teď marně pneš své ruce k prázdnému objetí, plod, který’s neutrh prudce, již spadl se snětí, nevidíš motýla s lebkou kolem se vznášeti? A západ zhas. A zavál chlad, hruď že proniká. Byl vln to větru nával, či srdce básníka? Jako když někdo si prudce – prudce si zavzlyká...

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

338. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Do album. (Xaver Dvořák)
  2. Viď, ty bys nešel? (Růžena Jesenská)
  3. PŘI ZÁPADU. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Prosba k jaru. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Ó PTEJ SE... (Vladimír Frída)
  6. Duma po bouři. (Adolf Heyduk)
  7. V sněhu. (Xaver Dvořák)
  8. Topoly. (Boleslav L. Černý)
  9. SESTINA O ZAPADAJÍCÍM SLUNCI. (Vladimír Frída)
  10. ČTYŘI PÍSNĚ. (Otakar Theer)