VÁNOCE.

Antonín Klášterský

„Dál nemohu krok již.“ – Vzmuž se, vzmuž, jen kus a v branách jsme Řezna, tam skytnou nám asyl a přístřeší, tam nikdo, psance, nás nezná. – A dále šli sněhem a závějí a větrem, který tak skučí, on s uzílkem, ona dítě své si tiskla do náručí. Však tmělo se víc, a byla již noc, noc zimní, hvězdná a svatá, když, znaveni k smrti, došli bran a počli bít v železná vrata. Ta zaskřípla, zbrojnoš ospalý se ve zbroji objevil v bráně: „Což nebude pokoj ani dnes, dnes v noci zrození Páně?“ – Ó, pro lásku Toho, který dnes se v Betlémě zrodil všem lidem, nás do města pusť již, po cestě ať dlouhé usneme s klidem! My lidé jsme dobří, poctiví, zde v zemi cizinci ovšem, ó, do města pusť nás, dítě mře, ó, rychle, než bude po všem! – Cos houknout chtěl zbrojnoš nevrlý, cos v tvář jim drsného říci, leč změkl, jak pohléd letmo jen do paniných líbezných lící. „Vy kacíři z Čech jste jistě – děl – jak do bran pustit vás města? Od císaře posel přijel dnes, že strašně rebelly ztrestá. Že rada jich nemá pouštět sem, nuž, Pánbůh, lidé, buď s vámi!“ A zapadla vrata, kolem noc, a v noci té stáli tu sami. Jen hvězdy plály jim nad hlavou, leč v nich jak četli by v šíru: „Já Bůh jsem lásky a soucitu a odpuštění a míru!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ježíšek, jesličky, betlém, jesle, jezulátko, herodes, oslátko, děťátko, vánoční, vánoce

205. báseň z celkových 267

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Koleda. (František Leubner)
  2. NEJBOHATŠÍ DĚTI VÁNOC (Antonín Sova)
  3. DVĚ MATKY. (František Odvalil)
  4. Vánoce. (Václav Svatopluk Štulc)
  5. Česká legenda vánoční. (Jaroslav Vrchlický)
  6. II. Povadly květy, umlkly hlasy, (Herma Pilbauerová)
  7. SEN DĚTÍ. (Antonín Klášterský)
  8. Juž kolébkou se stalo srdce mé, (Xaver Dvořák)
  9. XXXVIII. Sedíme u kamen přitulení, (Adolf Heyduk)
  10. Růže s poupátkem. (Matěj Anastazia Šimáček)