Světnice, v níž bydlím.

Jan Daniel Korvín

Komůrka tichá, malinká, nábytku trochu, učení, zlato jí nikdy necinká, leda snad v slovech modlení. Po stěnách prázdno, smutno je, jenom ty knihy kývají, a kdož si přejí pokoje, nocí i dnem je čítají. Lidské té trochu moudrosti každičká kniha poskýtá – a kde se jednou uhostí, šťastný, kdo věčně přečítá!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

284. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Samotář. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Ve vlaku. (Emanuel Miřiovský)
  3. Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. BALLADA O DIVNÉM HLASE. (Eliška Krásnohorská)
  5. Makariova rada. (Antonín Bulant)
  6. II. Jak druhdy vavříny a kvítí, (Jaroslav Vrchlický)
  7. Naděje. (Antonín Klášterský)
  8. ZAPOMENUTÁ (Beneš Grünwald)
  9. Hrstka země jen. (Jan Pelíšek)
  10. PAMÁTCE BOŽENY NĚMCOVÉ (Viktor Dyk)