NAD HROBEM MLADÉHO PŘÍTELE.

Karel Leger

NAD HROBEM MLADÉHO PŘÍTELE.
Hledal jsem přítele z minulých dob. – Za zídkou hřbitovní zarostlý břečťanem a travou svěží našel jsem zapadlý hrob. Zde tedy neklidná hlava ta leží! Ubohý příteli! nerušen v poklidu dřímáš tu poslední sen. Po trpké klopotné cestě svoji vysílen padl jsi v nerovném boji – ten klid je zasloužen! – – Klidný sen? možno-li? Pod sirou zemí spát klidně s jizvami a s ranami všemi a s rozbitými nadějemi? Z té hlíny studené nad tvojí hlavou hrst květů proráží, dusivou travou břečťan se prodírá plazivý – Každý stvol, lístek se s námahou zvedá, o místo bije se a světla hledá, nad zašlý pažit, který už práchniví, spleť nových stébel se o překot tyčí, svijí se, tlačí se, vzájemně ničí. Boj všady s horečným napjetím sil – Kde klid by byl? Klidně spat? – Možno-li v siré té zemi s churavým srdcem a ranami všemi a s rozbitými nadějemi? 22