NEVĚSTA.
Tak mladá ještě – a prodali jste ji,
mládí i krásu i lásku její!
Starci jste, bohatci dali ji v plen,
zmařili bez citu májový sen!
A půjde ubohá poslušně k němu,
v bolesti zamlklé s Bohem dá všemu,
s Bohem dá nadějím, s Bohem dá snům,
odvést se za mužem v cizí dá dům.
Jak služka jeho tam znavena prací
skromničká, zlekaná a v resignaci,
s povzdechem zoufalým na bledých rtech
děti mu povije v bolestech.
A svadne mlčky, jak vadne květ mladý –
Však v nocích červnových, kdy ze zahrady
dech růží zavane do oken,
na loži vzbudí ji horečný sen.
A bude nadarmo jej zažehnávat!
Po trudu denním se bude jí zdávat
o plachém polibku, jediném,
tak nesmělém a dětsky nevinném,
který jí před léty z večera v žertu
učitel mladičký uloupil se rtů –
a bude hořce ji v neklidných snech
pálit ten polibek na svadlých rtech.
26