RUTH ST. DENIS.

RUTH ST. DENIS.
(Sen o tanečnici.)
Podepřen v loži, k jevišti zřím, zpíjím se zjevem zářícím, jiskřícím zjevem tančícím... Tančí tam žena úchvatný rej, mámivý, ladný, čarovný rej, houpá se jako lotosu květ, který se v proudu tonů zdá chvět, roztoužen chvíli, umdlený hned. Přivírám oči, zavírám, sním. St. Denis nezřím již, nevidím. – *
V modravém stanu měsíčním vířící snědou Indku zřím, má něhu snů mých, touhy vznět, vznáší se k hymnám dávných let, cizích již, matných, neznámých, vznáší se, tone v tonech jich. A třpyty Luny kolem ní těkají v zbožném nadšení, hladí jí tváře, líbají, v měnivý závoj vplétají. Tancuje luzně jako sen, jak přelud vzácných ducha scen, 24 kdy blouzní v nitru člověka pohádka touhy odvěká... *
Opět ji vidím, opět zřím: v požáru tančí slunečním; přeskvělá, smavá, zářící, v démantů květech hýřící, vášní se chvěje, žár v smysly leje, šílené křepčí, horoucí reje, opíjí, dráždí, vábí a svádí, krev žil mých nítí, probouzí mládí, napíná nervy, mozek můj zpíjí, v paianu vilném krouží kol, míjí... *
Všechno se hroutí, všechno se kácí, vidina vadne – v temnu se ztrácí, jeviště, prostor šíří se; dlouží, zrak jímá závrať, v propast se hrouží: bezmezno, bezmezno, prostorno věčné; nesmírné, nesměrné, ó nekonečné... V parách se míhá cos, blyští a třpytí, zdá se mi, v dálích že cosi se svítí, větší se, řítí se, bleskem se blíží, z temnot se vyhoupne, v temno se hříží: slavnostní hvězda, och, úžasná, jasná, pohanská bohyně nahá a krásná, vítězně slnící, do běla žhoucí, tančící Venuše, bohyně skvoucí. *
25 Tančete, bohyně, tančete jen, všechno je illuze, všechno je sen, láska, bůh, duše, svět, náruče žen, tančete, St. Denis, tančete jen! Linie, útvary, pohledů třpyt, všechno chtít omámit, rozkoší zpít, do duše, do srdcí nadšení lít, ve snění tančiti, v tančení snít!... 26