Stromy zbožně hledí do slunce.
Stromy zbožně hledí do slunce.
Z tiché villy kdosi na strunce
zádumčivých houslí hraje.
Nebe letním žárem plaje.
V dáli zřít je města konturu
rýsovat se v hloubce azuru.
*
Bez oblaku do daleka blankyt zářící.
Tramwayové koleje se táhnou ulicí.
Ve dvou řadách dřímou domy
žluté, šedé, fialové.
Na ně praží slunce nové.
II.
Ulicí, skropenou světlem a stínem,
v rytmu jdu hudebním, slavnostně líném,
opilý sluneční září jak vínem.
Ulice rozkvétá tvářemi lidí,
zraky mé do domů, do srdcí vidí,
ovoce zármutku, úsměvu klidí.
– –
Bytost má v nesčetné tvary se množí;
z prsou mi vytryskl pramének boží.
53
Že kdes bydlet musím,
bydlím tady.
To však je jen zdání –
Přítomen jsem všady:
V sluneční záři, v bouřlivém vání,
v samumu, v dešti,
v živlů věčném kolotání.
IIIII.
Přešel jsem v život docela,
nádhera žití mne prochvěla!
Vzlétám s ptákem, jenž jásá,
šumím stromem, jenž kvete,
jsem ve všem tvorstvu,
v nerostech, v moři,
v ledu i v zoři
mne naleznete!
54
Růžový kříž
vznikl v letech 1908–
1912 a vyšel jako 5. svazek
knih „Stříbrného kruhu“ nákladem
L. Danka, Košíře 237, tiskem
Aloise Koníčka na Král.
Vinohradech r. 1920.
E: jf; 2004
[56]