LISTOPAD 1918.

Josef Svatopluk Machar

Tak pršívalo jindy v listopadu to žluté listí s unavených snětí, jak nyní v neslavném a tristním pádu koruny se hlav pomazaných letí. A majestáty stojí vysvlečené před zraky lhostejného světa nyní: zbabělí, podlí, loutky bezecenné, a člověk vidí: lidé míň, než jiní. Leč klidně jde se mimo tyto lidi – ať Osud diktuje trest nebo milost. To milé Lidstvo se tak trochu stydí za dlouhověkou vlastní pošetilost. Jen šmok, jen šmok se na trůn soudce vznesl a ortele své na jich hlavy lije, tak valach, když mu jezdec s hřbetu sklesl, statečně po něm kopytem svým bije.

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

190. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zbabělci. (Viktor Dyk)
  2. IX. ÚNOR (Josef Svatopluk Machar)
  3. Otta Boleška. (Josef Lukavský)
  4. Dva sonety listopadové. (Viktor Dyk)
  5. XLVI. K té lidstva oponě se pídím – (Vítězslav Hálek)
  6. BÁSNÍKU (Božena Benešová)
  7. Hodiny. (Jaroslav Vrchlický)
  8. VEČER PŘED ODCHODEM (Viktor Dyk)
  9. XXIII. M. MARTEN. (Viktor Dyk)
  10. Zákulisí. (Jaroslav Vrchlický)