Práci.

František Cajthaml-Liberté

O matko práce, jak tě vítají den ke dni tvoje věrné děti, jaký to pocit ve srdci mají, spočinou-li ve tvém objetí? Palácův už co jsi zbudovala a povždy bydlíš ve sklepních zdech... Co látek jemných ruka tvá stkala – pro nahotu svou máš jen povzdech! Přičiněním tvým země dá klasy, pohodlí, kov i démant černý, důvtip tvůj vždy k větším činům kvasí, nový tvoříc přepych nezměrný. Komu ale dáváš ty své plody, pak-li jich sama neokusíš? Nevidíš snad okolo ty hody? – Což věčně hlad mít sama musíš?

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

688. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. O kráso lásky, z tebe život plyne, (Adolf Racek)
  2. OKAMŽIK. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Rekrutovo loučení. (František Cajthaml-Liberté)
  4. ŽIVOTEM (František Cajthaml-Liberté)
  5. ZA MARIÍ HÜBNEROVOU (Otokar Fischer)
  6. XLIV. Pokosené luhy v záři měsíčné! (Jaroslav Vrchlický)
  7. Matkám básníků. (Augustin Eugen Mužík)
  8. None (Josef Holý)
  9. BALLADA O ČTYŘECH HLASECH. (Vladimír Frída)
  10. XXII. K té hloubce, kde tvá vlastní duše sídlí, (Jaroslav Vrchlický)