Bílá děva.

Otakar Mokrý

Bílou děvu zřel jsem kdysi v čárných vidin duhojase, k mému loži tichotiše krokem ze sna plížila se. Oko její plápolalo, vášnivý ret smíchem zvonil, vrkoč vonných, tmavých vlasů bledé líce moje clonil. Hlava výhní žhavou plála, tepna bila v divém tluku, když mi měkce ovíjela kolem šíje bílou ruku. Shasnul paprsk – mrákotami tísnily se předtuch roje, že to ruka bílé děvy, co zatlačí – oči moje.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

784. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V závoji touhy. (Růžena Jesenská)
  2. Ó holubičko mého opojení, (Xaver Dvořák)
  3. Jaks byla dojata, (Jaroslav Vrchlický)
  4. DĚVČE Z OBCHODU (Rudolf Illový)
  5. Mušle. (Antonín Sova)
  6. IV. SLZY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. II. V mé ruce s tichou lásky vírou dlela bílá ruka Tvá (Václav Šolc)
  8. Moje píseň písní. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Posvátné ostatky. (Adolf Heyduk)
  10. SONET NAD ČÍŠÍ ŠAMPAŇSKÉHO. (Emanuel Čenkov)