Když exulantů zasmušilé sbory
se zvolna braly k českým hranicím,
když smutku šerem smrákaly se bory
a s mlhou splýval vonný chatek dým:
Tu naposledy zvedli k požehnání
nešťastné země zbožné pravice,
jež třásly se jim v zimné, schřadlé pláni,
jak jíním spjaté jívy větvice:
I vstala z psanců řady zadumané,
postava vážná, plná veleby,
se tváří jasnou, jak měsíc když vzplane
uprostřed hvězdic chmurném na nebi...
To Amos byl... Kněz, vůdce lidu milý,
českého ducha rytíř vznešený,
on první z prvních, kteří ve svět zchudlý
zas vmetli ohně paprsk nadšený.
Poznání paprsk!... tajemný v svém kmitu
a vědy výheň, tmavou, uhaslou,
rozžehli zase v nové doby svitu
před světa tváří zmlklou, užaslou. – –
On takto jal se bratřím promlouvati,
když s pláčem zašli za hranice lem:
„Zdvihněte srdce! ustaňte již lkáti
a oči vzhůru k nebes výsostem!“
„Nemíním tlumit slovem konejšivým
tu bouřnou duchů vašich bystřinu, –
ni kolíbat Vás písma veršem snivým
v rajského klidu plachou vidinu.
Dusiti nechci zvukem slova mělkým
ten boží plápol síly nadšení,
jenž na vyhnanství právě tak je velkým
jak v Staroměstském háral lešení:
když v hlavu, v jazyk, v třesoucí sval ruky
katova meče ostří mířilo –
a biřic sám již bubnů zvýšil tluky,
by plakat slyšet v lidu nebylo!“
„Však Vám já pravím: Byť vše hroutilo se,
nezhynul ještě spravedlivý Bůh; –
nevlažte oko v marných pláčů rose,
na srdce ruku, stlumte jeho ruch!
On, který řídí veškerenstva běhy,
řek’: ,Chvíle tato není poslední,
nad vlastí vaší, plnou bolné něhy,
se zase slavně jednou rozední:‘
Byť zlíbilo se nyní v náhlém soudě,
na pospas vydat ovce vyštvané –
On dá, že z kostí stlelých v cizí hroudě
veliký mstitel za vás vystane!...“
Amosa věštbu – vizte! – naplněnou!
Ta zrnka, která s pláčem v odchodu
vyhnanci vseli v souvrať zkaboněnou,
již všude vzešla v zlatou úrodu!
Tak svěže, bujně, rázem že kraj pustý
se zazelenal, v nivu švárnou zkvet’,
Čech Komenského zlatými sám ústy
učiti počal celý širý svět!
A hrdé toto pouhé připomnění,
toť slíbený jím mstitel nejsladší –
to ozlatiž nám trud a pokoření,
být šlechetným a – trpět – dostačí!