Balladetta.

Augustin Eugen Mužík

Mlada byla. Jediná hrob jí zdobí květina, mladé paní s bolestí svědkem byla neštěstí. Časně oné mrtvé žal útla ňádra rozbodal, a kdy sen jí štěstí svad’, bez reptání sem šla spat. A ten mladý, slabý květ přečkal dlouhou řadu let, jej se netknul bouře ráz ani vichr, ani mráz. Jen kdy někdo kráčí kol, zachvívá se jemný stvol: dobřeť ví ta květina, co můž’ ruka zločinná.... Nic se neboj! Jeho krok štván je světem rok co rok, jeho čelo zryto je, srdce nemá pokoje. Ve spaní i ve bdění vidí její trápení, její smutný, tichý hled studí jej co mráz a led. V rozkoši i ve práci život marně utrácí, až pak jednou přijde sám se zoufalým pláčem k vám. Na hrob klesne, zmíraje, čelem hlínu zrývaje, v bouřné citů závrati z kořene tě vyvrátí. Polibky tě posije, vroucí slzou polije, a pak vtiskne tebe v sled na své srdce – – chladný led.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

129. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Druhá žena. (Antonín Klášterský)
  2. None (Emanuel Miřiovský)
  3. Národní píseň. (Karel Babánek)
  4. Největší neštěstí. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Hořké sonety. (Xaver Dvořák)
  6. V hodině bolesti. (Bohdan Kaminský)
  7. OFELIE (Antonín Klášterský)
  8. Skřivánek. (Ferdinand Písecký)
  9. Sláva. (Bohdan Kaminský)
  10. SIROTEK. (Stanislav Popelka)