5. Hoj, byla noc! zelené světlo Lůny

Karel Hynek Mácha

Hoj, byla noc! zelené světlo Lůny Padalo promykem v zlaté hvězdiček strůny, A tichou hudbu tu zpívaje vítr vál. I stál jsem zšílenec na osamělé hoře, Podemnou rovina, zelené jako moře, A já jsem samoten nad tímto mořem stál. I bil jsem v horu tu, i znělo mé volání: „Hoj, otče, otče můj! neslyšíš matky lkání? Hoj, já jsem zšílenec, proč vchod se neotvírá?“ I bil jsem v horu též! Půlnoční přešel čas. Ta hora? – Blaník je – a nad ní pláče hlas: „Můj otec neslyší – a matka mi umírá!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

264. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IX. (Karel Sabina)
  2. POMNĚNKY. (Karel Sabina)
  3. ŽIVOTA POUT. (Karel Sabina)
  4. PRAMEN. (Eliška Krásnohorská)
  5. Tři zlaté vlasy. (Boleslav Jablonský)
  6. 6. Tichý jsem co harfa bezestrunná (Karel Hynek Mácha)
  7. DĚVA OPUŠTĚNÁ. (Václav Věnceslav Ráb)
  8. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  9. 21. O harfo dávnověká, (Karel Hynek Mácha)
  10. Zjevení. (Josef Wenzig)