Ballada horská.

Jan Neruda

Ballada horská.
„Řekněte mi, babičko má, co že rány svírá, po čem člověk, těžce raněn, předce neumírá?“ – „„Rány hojí odevřené na tom lidském těle jenom čarodějná jarní šťáva z jitrocele.““ – „Řekněte mi, babičko má, co se dobře dává, je-li ochořelá hlava bolestí až žhavá?“ – „„Na tak těžký úpal hlavy pomoc jiná není nežli mladé jarní listí z lesní jahodeni.““ Dítě z chaty vyskočilo, do sousedních polí – „Daruj šťávy, jitroceli, na vše co kde bolí!“ S pole spěchá ku lesině, přes trní a hloží – „Dej mi to své mladé listí, jahodino boží!“ Co kde chtělo, rychle mělo, ke kostelu běží: na kříži zde před oltářem Kristus rozpjat leží. [8] „Potírám Tvá svatá prsa, myju bok Tvůj svatý, tělíčko zas uzdraví se, Ježíšku můj zlatý – kladu čerstvé listí lesní na hlavu a líce, nebude Ti hlavičku Tvou bodat úpal více!“ Nad kostelem velké zvony do vůkolí zvoní, lid se sbíhá, v prsa bije, zázraku se kloní: jak to dětská duše snila, vůle boží vyplnila. Podnes mají v horské vísce obraz Trpitele, nemá rány ve svém boku, nemá trnu v čele, bílá lilje v ranní záři po celičkém těle. 9

Básně v knize Balady a romance: