Ballada česká.

Ballada česká.
Žil jednou v Čechách smavý rek, Vám známý rytíř Paleček; on samý šprým a nápad byl, rád dobře jed’ a dobře pil, a lidem dobře činil. Rád jed’ a pil, jak povídám, však ještě něco dodat mám: on též rád bloudil po Čechách – a pak byl vždy jak v mátohách a nevěděl, kde stojí. „Nu, nu“ – kdys zazněl náhle hlas – „pan rytíř je už ve snách zas?“ a Paleček jak přimražen! Aj před ním kolo bujných žen, a v prostřed Vesna sama. [12] „Jen neboj se, Ty’s celý muž, Ty se mi ze všech líbíš – nuž mé slovo k smělosti Tě zve, rci jakékoli přání své – však vtipně jen a hbitě!“ Již rytíř bez všech rozpaků si hodil hlavou: „Tedy řku a prosím: až bych jednou zdech’, mne výročně vždy ožít nech, na osm dní – to s jara! Když svět zas jednou krásným je, když zem se celá rozsměje, pak, Vesno, milostiva buď, na osm dní mne jenom vzbuď!“ A Vesna kývla: „Staň se!“ Od časů těch, děj se co děj, fialek vůní budí jej, slavíkův ven jej volá hlas, pan rytíř vstává bujný zas a rozkročí se krajem. Kraj český, jindy smuten, tich, je pojednou pak samý smích, 13 a celý ten náš český svět je samý zpěv a samý květ – však krátce jen, ach krátce! Vždyť umluvil si rek náš s ní jen blažených vždy osm dní! Pak vrací se zas v dumnou říš, a Vesna dá mu medu číš – on opiv se zas usne. 14