Ballada o svatbě v Kanaán.

Ballada o svatbě v Kanaán.
Po celém Kanaánu víří svatby ruch! Šest dní tu byli s rozmarinou vycházeli zváči a poslíčkové až se prohýbali pod koláči, však za to sešel se též slavný hostí kruh! vždyť dostavil se, slyšte, s Matkou svou sám Pán, ten slavný kazatel, jenž vyšel z Nazaretu – a lidé kývali a šlo to od rtu k retu, že nebylo tu ještě také svatby, co je Kanaán. Kol domu žen je žádostivých jako much, a každá živě povídá a každá ráda slouchá, co na vozy se naloží pak nevěstina roucha, a při tom nechat může každá zrak i sluch. A zase, jaký náklad na hostinu dán, pec chlebovou že po měsíc již topí denně, ba pětkrát že ji topily jen na pečeně, a výsluhy že uchystáno je pro celý Kanaán. [52] Pak zvědavy zas k oknu obracejí tvář: jak ženich uvnitř hledí ostýchavě, jen jak kradbí svou na nevěstu, jež tu trůní vedle starosvatbí; jak nevěsta je krásna, samá zlatá zář, a v štěstí němá, jak by ret byl ukován; jak družbovi, když družičce své mlsku nese, se černé oči svítí, ruka jak se třese – snad brzy zase uzří novou svatbu rodný Kanaán! V tom náhlý křik a již jsou ženské v jednu hrst! Bylť šíbal starosvat všem zevlujícím ženám venku potajmo ostrou jehlou přišil sukni na sukénku, pak hrnek s vodou vzal a jak by na ně chrst’! Ty chtěly uskočit, kde bezpečnější stan, však v klubko sešity jak zběsily teď skáčou, a tančí, hulají, až všecky smíchy pláčou, a bujný vřískot jejich přes celičký letí Kanaán. Však také hosté vnitř pojednou mění vzhled – vždyť po stolech se šeptem nese nevítaná zpráva, že mimo nadání se v džbánech vína nedostává, a každý, náhle žízniv, mrzut věsí ret. 53 Též panně Marji apoštol to sdělil Jan. Ta dí však: „Ticho – ticho! Povím já to synu a co Vám poručí, Vy rychle dbejte činu, a starý rozveselí se nám znovu zase Kanaán.“ I ptal se Ježíš: „Zdali prázdné štoudve mám? –“ „Šest prázdných zde!“ – „Nuž ze studnice vody do nich vlejte, ať každá k přetékání plna, při tom dobře dbejte, a přineste je sem, nechť já jim požehnám. – Teď panu starosvatu první dejte džbán! –“ A starosvat již rychle po plném si sáhnul, a napil se a v udivení ruku vzpřáhnul: „Aj, takového nikdy vína neurodil Kanaán!“ A již zas ozdobných měl řečí dost a dost: „Nuž, páni muzikanti, nástroje své sesbírejte a vemte dobrou notu si a pěkně vivat! hrejte – ať žije s matičkou svou převzácný náš host! Nechť brzy má svůj dům a při něm pole lán, a v domě hospodyňku, krásnou jak to kvítí, jež ve dne myrhou dýše, v noci hvězdou svítí – a my pak všichni vzpomeňme si dnešní svatby v Kanaán!“ 54 Je ticho kolem. Matka smutně hledí v klín, jeť vidět, zlá že tucha dobrou duši její tísní, a proto každý na starosvata se tuze přísní a zvědav čeká, co as prosloví teď Syn. Však úsměvně svůj okřín s vínem pozdvih’ Pán: „Tuš! páni muzikanti. Račtež všichni píti – kde dobří lidé jsou, je vždycky dobře býti – já dím, že věčně vzpomínáno bude svatby v Kanaán!“ 55 OBSAH.
Ballada pašijová 5 Ballada horská 8 Ballada dětská 10 Ballada česká 12 Romance o černém jezeře 15 Romance o Karlu IV. 18 Romance o jaře 1848 21 Romance italská 23 Romance helgolandská 25 Ballada zimní 27 Ballada stará – stará 31 Ballada tříkrálová 33 Romance štědrovečerní 36 Ballada májová 41 Ballada rajská 43 Ballada o duši Karla Borovského 45 Ballada o polce 49 Ballada o svatbě v Kanaán 52
[56] Jan Neruda
nar. dne 9. července 1834 v Praze, kdež také odbyl gymnasijní a universitní studia svá. Je od r. 1854 literárně, od r. 1856 journalisticky činný. Vykonal několik velkých cest. Redigoval „Obrazy života“, „Rodinnou kroniku“, „Květy“ a „Lumír“, předně ale věnoval síly své po téměř již dvacet let „Národním Listům“, jimž rediguje feuilleton.*) Hlavní jeho spisy jsou: Knihy veršů (básně). Písně kosmické. Arabesky (povídky). Malostranské povídky. Různí lidé. Feuilletony (Studie. – Žerty. – Cestopisy). Dosud pět svazků. Mimo to vydal týž několik divadelních her („Prodaná láska“. – „Ženich z hladu“. – „Francesca da Rimini“ atd.), sbírku „Divadelní táčky“ a jiné spisky drobnější.
*) Učinili jsme sobě pravidlem, že ku každému sešitu „Poetických besed“ připojíme kratičká životopisná dáta o spisovateli, jehož práci týž sešit sděluje. Proto zde i dáta o samém redaktoru „P. b.“
[57] Podepsaní hodlají za společné práce vydávati bibliotéku sešitovou, jejíž název:
Poetické besedy.
Neníť asi uvědomělého Čecha, aby s nadšením nepohlížel na bujný rozkvět nynější poesie české. Zcela přirozeným ovocem květu toho jsou ale tyto naše „Poetické besedy“. „Poetické besedy“ mají hlavně dvojí účel. Předně aby prospěly samé básnické té produkci české, jížto nakladatelstvo naše sotva již stačí. Pak aby českému básnictví klestily cestu a získaly obliby v národních kruzích nejširších. Poslednějšího účelu chceme docíliti hlavně výpravným obsahem sešitů či svazků svých a rovněž poměrnou lácí jejich. Redakce při tom arci z obsahu nijak nevylučuje ani dobré, hlavně časové lyriky, aniž překladu zdařilého a vhodného. Přesvědčeni, že podnik náš vlastní jen hodnotou svou odporučovati se má a také odporučovati se bude, vyhýbáme se zde všem slibným frásím. Podotýkáme jen, že pro první sešity buď nám již práce odevzdali nebo najisto slíbili básníci: Svatopluk Čech, Adolf Heyduk, František Kvapil, Ladislav Quis, J. V. Sládek, Ervín Špindler, Jaroslav [58] Vrchlický, Julius Zeyer. S jinými poety se ještě jedná nebo bude jednati. Hleděti budeme k tomu, aby každý básník vyplnil sobě vždy alespoň jedno celé číslo „Poetických besed“. „Poetické besedy“ budou vycházeti v různě velkých sešitech či svazcích, ve lhůtách asi měsíčních. Rychlejší či pomalejší vydávání bude viseti jak na součinnosti spisovatelstva tak na přízni obecenstva. Sešity formátu šestnácterkového, velmi příručného, budou již oříznuty a také hned kartonovány. Odporučujeme samostatnou práci svou, kteráž zajisté není konkurentem s ničím českým již stávajícím, aniž napodobením jakéhokoli podniku cizího, lásce českého národa.
Jan Neruda, redaktor.
Eduard Valečka, vydavatel.
Sešit druhý bude obsahovati poetické dílo Adolfa Heyduka.
E: lk + jf + mk; 2004 [59]