STARÁ PÍSEŇ.

Otakar Auředníček

Po čemsi neznámém jsem toužil, chlapec bledý, jenž nervosní již byl měsíce září divnou, kdy večer chodil jsem vždy dojmů na výzvědy, jež v záhy sestárlé mé duši nyní živnou. Již tehda hlídal jsem vod černých na sametu sníh bílých labutí, hvězd svit jak růže vodní, a na hladině zřel směs exotických květů a touhou podivnou jsem toužil kamsi pod ní. Však nejvíc zpíjela za letní noci vlažné – kdy vůně syté mdlé, svit luny fosforový mne vábil jako Nil na podzim ptactvo tažné – mne lásky předtucha a jakýs život nový. A víly bílých mlh, mé lásky visiony, to byly zbožněné, po nichž jsem hynul touhou a nikdy neskojen jsem v noci polštář vonný sil slzy zoufalé po celou noc tu dlouhou. A pak jsi přišla ty, v niž vtělily se víly mých nocí blouznivých, tys přišla čistá, mladá, – a teď buď jenom noc, v níž chci být láskou spilý, než smrť nás probudí na prahu eldorada.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

526. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dech májový dětství. (Karel Nejč)
  2. Na břehu (Otokar Fischer)
  3. Zas jednou rusý mě vlas, (Josef Holý)
  4. Já v letu svém... (Josef Kalus)
  5. JARO. (Emanuel Čenkov)
  6. UTIŠENÍ. (Adolf Brabec)
  7. Procházkou. (Adolf Brabec)
  8. TAK DÁVNO TOMU... (František Hais)
  9. ILLUSE. (Antonín Klášterský)
  10. SOTVA ŽE PRVNÍ PAPRSK SPAD’. (Antonín Jaroslav Klose)