ticho na staré hati

Stanislav Kostka Neumann

kdyby bylo třeba modlitby, jako je třeba lásky, kdyby byly nutny úlitby a nestačilo hladit dětské vlásky, obětiště by tu stálo pod hvozdem u vody dřímající, pokorně bys přišel sem se zapálenou svící zbožného citu. člověk se tu střetl s prasilou. šuměla peruť hrdinného mytu... jen káně zakvílí teď nad divočinou. a přizpůsobila se břevna koloritu. mlčky stoupá vegetační kryt, povodeň krásy v horském klíně. pomalu se chystá všecko pohltit. a květy zrcadlí se na hladině, úsměv té síly. k čemu modlitba, kde lásky dost, a kde je láska, oči promluvily. srdcem se tu díváš v tichou horoucnost, v praobraz všeho, co jsme vytvořili. a v prasílu, jež trpělivě zahlazuje rány, které naším šílenstvím jsou všude rozdávány.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1534. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Adorace. (Xaver Dvořák)
  2. ZEMŘELI, KRÁSNI ZŮSTALI. (František Taufer)
  3. Pohádka samotáře. ( K. Egor)
  4. POSLEDNÍ VĚŠTBA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. JARNÍ JITRA. (Zikmund Winter)
  6. PŘÁTELSKÁ SONATA. (Antonín Sova)
  7. XV. V roztoužení. (Xaver Dvořák)
  8. V STARÉ KAPLI KLÁŠTERNÍ (Božena Benešová)
  9. SONET (Antonín Sova)
  10. CHLÉB (Xaver Dvořák)