2.   Buď, válko, zdráva! Nechť hřímají děla,

2.

Buď, válko, zdráva! Nechť hřímají děla, Buď, válko, zdráva! Nechť hřímají děla,
nechť země rudne a kouří krví člověka, nechť výbušných látek expanse hromová a skvělá vysílá prudce k nebesům zdiva odvěká. Buď, válko, zdráva! Nechť tančí hrozní šílenci při rudých smolnicích, když noc jde po bojišti; nechť vlastní krve krůpěje si vítěz nese na věnci, nechť řádí mor a ocel zlomená v ranách blyští. Buď, válko, zdráva, zdráva, zdráva, kde hadrem barevným se mává, až krví ztučníš v rozměr monstruésní! Buď, válko, zdráva, zdráva, zdráva, kde šaškům kyne dravčí sláva, ať loutna pokojná u krbu již nezní! Je člověk ještě zvíře včerejší. Jak tygr, dávno sytý, jenž se dále vrhá na zvíře úzkostlivé, jemuž kyne pramen, a po tropické půdě vřelou krví mrhá v zákeřných očích maje nesmyslný plamen, v palácích velkoměst, hle, jiný dravec číhá. 64 V kalkulech šílených a stejně genialních jako hanebných nad krví plodných národů chřípí mlsně zdvihá, a každá cifra v nich je blasfemický smích, jejž milionů pán v tvář vrhá lidskosti. O poklad uhlí, rud a drahokamů, o sílu otroků v mužné plnosti, o plody velkých námah, věr, zápalů a klamů krvavé kostky házejí se na strašlivých polích. Je člověk ještě otrok včerejší. Tisíce loutek poslouchají pány, tisíce loutek hynou klamnou nenávistí, tisíce loutek nesou v lazaret své rány, tisíce loutek, muži... a smyslu nejsou si jisti. Buď zdráva,válko! Zdráv buď krvesmilný boji, tvůj pohár krve ještě nepřetekl, před oltářem tvým kněz tvůj ještě hrdě stojí, a nutno, aby před špalkem posledních katů klekl. Buď, válko, zdráva, zdráva, zdráva, kde hadrem barevným se mává, ve vřavě hesel pitomých najde člověk rozum! Buď, válko, zdráva, zdráva, zdráva, kde šaškům kyne dravčí sláva, v potocích krve najde člověk sebe! 65