III.   Sám se svou prací. Daleko jaksi. Vyhnanec na ostrově,

Stanislav Kostka Neumann

III.

Sám se svou prací. Daleko jaksi. Vyhnanec na ostrově, Sám se svou prací. Daleko jaksi. Vyhnanec na ostrově,
 jenž zlomil, zdá se, vzdor i v posledním prudkém slově. Sám se svou prací. Vše marno však. Zasykne zmije z nějaké řádky tištěné a opatrně se skryje, zasykne, napoví něco a nikde nedořekne, to myslí, že vrah jsi, jenž se každého šumotu lekne, to myslí, že slunce ti zakalí a vezme ti noci, že před těmi kapkami jedu jsi sám a bez pomoci. Sám se svou prací. Sám na konec vždycky, sám, ale s celým všímmírem harmonický je život můj. A věřím jen vlastního srdce tluku, jenž vede mne uprostřed zmatku a vřavy a hluku... Zasykla zmije. Nu, vyskočil jsem, a měřil svou celu dlouhými kroky. Malátnou ruku přitiskl k čelu a ptal jsem se, dlouho se ptal, proč tolik záští, proč tolik černého jedu v přátelském plášti, proč tolik zmijí? Jsou přece blesky, pod nimiž i hrdina se svíjí, jsou rány, které padají a které se vrací, jsou rytíři, protože jsou princezny a draci, je boj, by život mohl vzhůru ve spirále dál a dále... 20 Však blesky, ty jsou z plavé síly, rány jsou, by jizvy pro hrdost nám zbyly, rytíři jdou tváří v tvář potýkat se s drakem, a boj, to v plném slunci boj malého Davida prakem. Tak my se rvali, my rány utržili a rány rozdávali, však bili se před světem jako se muži bijí. Proč tedy tolik zmijí? Sám se svou prací. Zbabělé zmije syčí. Zdá se ti, rozeběhneš se, že někdo o pomoc křičí. Však najdeš zmiji, zuby, jed... Oh, bodejž by vás zabil hned hrom rozlíceného nebe! 21
Básně v knize Hrst květů z různých sezón:
  1. ŠTĚSTÍ ŽIVOTA
  2. 1.   Polou ležím, polou sedím v posteli,
  3. 2.   Juž se mně skoro odcizil svět
  4. 3.   Nepřicházím s písní míru já k vám,
  5. 4.   Chtěl bych vám píseň zazpívat
  6. I.   Minulo skoro desetiletí...
  7. II.   Nehledím oknem. Zdá se mi, že málo mám času,
  8. III.   Sám se svou prací. Daleko jaksi. Vyhnanec na ostrově,
  9. IV.   Je letní večer. Stmívá se. Hasne i moje cela,
  10. 1.   Ve spadalé listí jsi hodila růži,
  11. 2.   A takto ke mně mluvil šedý ochránce lásky,
  12. 3.   Jen pohleď na blesky očí závistných,
  13. 4.   Pod verandou jsme seděli skoro sami
  14. 5.   Jen hlavu vzhůru, milenko, jak červen krásná,
  15. 1.   Z Alp větry řádí ulicemi a dvory,
  16. 2.   Tak trochu exil, trochu stará vlast
  17. SVATÁ LUISA MICHELOVÁ
  18. 1.   Lajdák trochu otlučený,
  19. 2.   Chléb a svobodu! To je dvanáct liter!
  20. 3.   Je krásný les ve hnědé, žluté, rudé,
  21. 4.   Noc temná je. Poslední domky města,
  22. 5.   Šlo jaro, léto, podzim šel, jde zima;
  23. 6.   Jdu první jarní den tiše světit k lesu,
  24. 7.   Modrých zvonců koniklece
  25. 8.   Anemone nemorosa,
  26. 9.   Z vonného krystalu sněhu
  27. 10.   Pojď, milenko a ženo, v les,
  28. 11.   Pane barone z B., vy jste troup,
  29. 12.   Oh, dubiny, hymnu vám slibuji,
  30. 13.   Pomalu se vleču, vleču,
  31. 1.   Oh, lásko, nad pokrčení ramen drobných pesimistů
  32. 2.   Buď, válko, zdráva! Nechť hřímají děla,
  33. 3.   Neseme žhnoucí smolnice
  34. FRANTIŠKU KUPKOVI
  35. CESTOU
  36. 1.   Ať žije všeobecné hlasovací právo!
  37. 2.   Českou duši, český rozum chceš-li,
  38. 3.   Doba velká, lidé malí. Rakousku je na nic
  39. 4.   Že mladočechům slábnou ruce
  40. 5.   Český nimrod – nadávka a klení.
  41. 6.   – Jsem anarchista.
  42. 7.   Pohlaví, srdce, mozek a svaly
  43. 8.   Devětadevadesát pálených děvčisek
  44. 9.   Jsem starý kozák a jsem zvyklý mrazu