2.   A takto ke mně mluvil šedý ochránce lásky,

Stanislav Kostka Neumann

2.

A takto ke mně mluvil šedý ochránce lásky, A takto ke mně mluvil šedý ochránce lásky,
 jenž nade všechno prahne po krásném člověku zítřka, a nejen prahne, bije se o jeho slavné příští, milenců laskavý přítel, sladký stařičký snílek, básník a lékař: „Až budeš milovat zase celou něhou své duše slaďoučkou dívku mladou, jako pohádka krásnou, jí růžová ňadra líbat a krvavé měkké rety, až dnové lásky ti jarem obrodí smutnou duši a schnopnuschopnu ji učiní opět oddávati se blahu, jež pravé a krásné je stejně jako nejvyšší chvíle, pro jejichž nadšení člověk bouří se, rve a zmírá – tož v první den vyjdi si do města z teplého objetí přímo a napni své zraky i sluch svůj, naslouchej, dívej se dlouho, dívej se dlouho. „ŽenŽen legie půjdou mimo, možná, že ještě poznáš v nich včerejší milenky krásné, manželky, matky něžné, že ještě je poznáš aspoň po rysech ve tváři zbylých po gestech, po kroku, po něčem, co ještě po letech mluví. A naslouchej, dívej se dlouho a nezavři zmučených očí, až všechny ty ženy spojí se v jediný strašlivý fantom, jenž ohromný vztyčí se před tebou a hnusnou podobu svoji jen v hnusnější ještě změní... Nezavři, probůh očí, až před tebou vztýčí se k nebesům schátralá onuce lidská, včerejší krásná milenka, dnes vyssátá, zlomená, svadlá, cár bez tepla, bez barvy, bez vůně, bez linií a tvarů, skřek zoufalosti vtělený, konec, jenž nemůže skončit, vysílen k zbabělosti... 26 „AA než pak zděšený domyslíš o té náplni muky, jež rozleptala nádheru nejkrásnějšího těla, o divokých těch bolestech, při nichž se rodí zmetci, a o věčném jhu strastí, ohýbajících k zemi – vyzáblý netvor nad tebou změní podobu svoji, dostane barvu prasnice a zápach jejího chléva a tvary dostane, tvary příliš plného žoku, to jinou podobu konce, konce se lesknoucího tukem a spokojeností... „MůjMůj bratře, až vrátíš se k milence, k jasu jejího těla, cos viděl, nezapomeň, a chceš-li dobýti světa, tak horoucně miluj, bys nikdy v milence nezapomněl člověka zachrániti...“ Tak tedy ke mně mluvil stařičký milenců přítel. A já dnes chvějíchvěji se hrůzou, chvějíchvěji se víc než kdy jindy, že taková milenka krásná jako červnové ráno mohla by, mohla... ne snad prchnouti milenci svému za jinou nuancí polibků, za jinými gesty lásky... ale že mohla by hůře než nevěstka prodati se pro povinná rození dětí... 27
Básně v knize Hrst květů z různých sezón:
  1. ŠTĚSTÍ ŽIVOTA
  2. 1.   Polou ležím, polou sedím v posteli,
  3. 2.   Juž se mně skoro odcizil svět
  4. 3.   Nepřicházím s písní míru já k vám,
  5. 4.   Chtěl bych vám píseň zazpívat
  6. I.   Minulo skoro desetiletí...
  7. II.   Nehledím oknem. Zdá se mi, že málo mám času,
  8. III.   Sám se svou prací. Daleko jaksi. Vyhnanec na ostrově,
  9. IV.   Je letní večer. Stmívá se. Hasne i moje cela,
  10. 1.   Ve spadalé listí jsi hodila růži,
  11. 2.   A takto ke mně mluvil šedý ochránce lásky,
  12. 3.   Jen pohleď na blesky očí závistných,
  13. 4.   Pod verandou jsme seděli skoro sami
  14. 5.   Jen hlavu vzhůru, milenko, jak červen krásná,
  15. 1.   Z Alp větry řádí ulicemi a dvory,
  16. 2.   Tak trochu exil, trochu stará vlast
  17. SVATÁ LUISA MICHELOVÁ
  18. 1.   Lajdák trochu otlučený,
  19. 2.   Chléb a svobodu! To je dvanáct liter!
  20. 3.   Je krásný les ve hnědé, žluté, rudé,
  21. 4.   Noc temná je. Poslední domky města,
  22. 5.   Šlo jaro, léto, podzim šel, jde zima;
  23. 6.   Jdu první jarní den tiše světit k lesu,
  24. 7.   Modrých zvonců koniklece
  25. 8.   Anemone nemorosa,
  26. 9.   Z vonného krystalu sněhu
  27. 10.   Pojď, milenko a ženo, v les,
  28. 11.   Pane barone z B., vy jste troup,
  29. 12.   Oh, dubiny, hymnu vám slibuji,
  30. 13.   Pomalu se vleču, vleču,
  31. 1.   Oh, lásko, nad pokrčení ramen drobných pesimistů
  32. 2.   Buď, válko, zdráva! Nechť hřímají děla,
  33. 3.   Neseme žhnoucí smolnice
  34. FRANTIŠKU KUPKOVI
  35. CESTOU
  36. 1.   Ať žije všeobecné hlasovací právo!
  37. 2.   Českou duši, český rozum chceš-li,
  38. 3.   Doba velká, lidé malí. Rakousku je na nic
  39. 4.   Že mladočechům slábnou ruce
  40. 5.   Český nimrod – nadávka a klení.
  41. 6.   – Jsem anarchista.
  42. 7.   Pohlaví, srdce, mozek a svaly
  43. 8.   Devětadevadesát pálených děvčisek
  44. 9.   Jsem starý kozák a jsem zvyklý mrazu