Houby.

Stanislav Kostka Neumann

Zlatisté listí javorů a líp ve trávě chudé v honu jest a letu, kde dříve páchlo rondeau pestrých květů, keř růže listy načernalé schlíp’. A poblíž v trávě plály čistou bělí mladičké houby v svěží skupině, jak slední zdobou přírodě než usne, jak vzdorovat by poutům zimy chtěly. – Teď dozrály a tíhnou ke špíně té trávy blátivé a jsou tak hnusné... Ó, mládí mívá v atmosféře dusné vždy čelo čisté, hrdé, vzdorovité, a v stáří pak?... Snad prachem doby kryté a ponížené ve hrob půjde líp!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

352. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z JARNÍCH SMUTKŮ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. báseň bez názvu (Karel Leger)
  3. HNÍZDA. (Otakar Auředníček)
  4. SVÁTEČNÍ TICHO (Antonín Sova)
  5. Samota. (Antonín Sova)
  6. Tichá vzpomínka. (Karel Babánek)
  7. Podzimní klid. (Emanuel z Čenkova)
  8. Láska. (Josef Svatopluk Machar)
  9. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)
  10. VEČERNÍ STÍNY. (Louis Křikava)