Tady ležím s rukama rozepjatýma...

Stanislav Kostka Neumann

Tady ležím s rukama rozepjatýma. Požehnaný sne mládí, celá žhnoucí má duše vstříc se ti vyzařuje jako veliké temné oko oddávající se ženy. Požehnaný sne mládí! Jako štíhlá borovice hvozdu silná a přímá k tomu slunci tam nahoře... má duše sní sen slunce. Jen silní mohou sníti o slunci. Jako borovice ve tmavém hvozdu má duše sní sen slunce.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1496. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hymnus kraji mé touhy. (Karel Nejč)
  2. Do snů mých temnoty dvé obřích svítí prsů, (Adolf Racek)
  3. CIZÍ VERŠE (Božena Benešová)
  4. V den poznání. ( K. Egor)
  5. NOC U DĚŤÁTKA (Jan Opolský)
  6. magnolie (Stanislav Kostka Neumann)
  7. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  8. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  9. Vidění. (Milan Fučík)
  10. ZPĚV SVATEBNÍ NOCI (Karel Hugo Hilar)