Široké prostěradlo dne
polité vápennou hlinou,
jaký to studený obkladek
pro muže s mandolinou!
A ke všemu sednice chladna a bída na prahu brouká.
Všechno je plesnivá smetana, kterou kdos věčně stlouká.
Všechno je lakomá mlha a houpání monotonní.
Všechno je plachta z režného plátna a stíny se sunoucí po ní.
Teď však tu plachtu kdos protrhl.
Bijí mne ranní zvuky.
Trhlinou sklání se nade mne
stvol milenčiny ruky.
Jí nezřím, vím však, že oči má,
v nichž oheň života schladl,
poněvadž s tímto psaním zde
dí: Ervín Taussig padl.
Podivná slova! Trhlinou v plátně divě se roztočila.
Veliké okno dokořán pro mne z ní učinila.
Což jsme však nevytáhli kabátů pro říjen?
Dívám se oknem v krásný červencový den.
Venkovská hudba řinčí v údolí mezi lesy.
Na písku pod kaštany se otáčí pár a pár.
Když je tak člověk jako peň a šestadvacetiletý,
jak dychtí přijímat od žen jich oblý ovocný dar.
Výbojný, širokoplecí všechny je očima stihá,
kroutě si papirosu a usmívaje se jasně.
Doktore, jako se dají tisknouti mladé ženy,
kdyby se daly tak u nás tisknouti nové básně!
Teď však – toť smědý plamen jeho mladého těla
pod strání v říčce naší, která klokotá!
Zdá se mi, že mu závidím, já vychrtlý, jeho svaly.
Zavřeni v zeleni dáváme tryskat pěnivé kráse života.
A nedělí bujnou se vracíme, obrazy, básně s námi,
kus nového světa a touha, býti v něm prvý.
Že však se základ před střechou staví, nezapomněli jsme snad?
Že každý svět nový byl vykoupen žalující krví?
Letními víny vzníceno pružně jde jeho mládí,
z dědiny varhanovými tóny nás volá kočovný flašinet.
Na houpací kolotoč vede si zardělou slečinku.
Sem ruku! A ráz! Jakoby růže ve vírný vrhal svět...
Zase ta plachta, režné plátno.
Jen růží nach padl na ně.
Jak ztmavěl! To nejsou růže!
Krev je to v ráně!
A máme říjen. A s rudýma očima chodí tu ženy,
velikým otazníkem, jenž z mlh se plíží, k smrti až vyděšeny.
Veliký otazník zakvílel poslední vteřinou jeho,
když padal jak růměnné jablko se stromu naťatého.
Hromada mrtvých cizinců,
prosáklá vápennou hlinou,
jaký to studený obkladek
pro muže s mandolinou!