IN MEMORIAM ERVÍNA TAUSSIGA

IN MEMORIAM ERVÍNA TAUSSIGA
Široké prostěradlo dne polité vápennou hlinou, jaký to studený obkladek pro muže s mandolinou! A ke všemu sednice chladna a bída na prahu brouká. Všechno je plesnivá smetana, kterou kdos věčně stlouká. Všechno je lakomá mlha a houpání monotonní. Všechno je plachta z režného plátna a stíny se sunoucí po ní. Teď však tu plachtu kdos protrhl. Bijí mne ranní zvuky. Trhlinou sklání se nade mne stvol milenčiny ruky. Jí nezřím, vím však, že oči má, v nichž oheň života schladl, poněvadž s tímto psaním zde dí: Ervín Taussig padl. Podivná slova! Trhlinou v plátně divě se roztočila. Veliké okno dokořán pro mne z ní učinila. Což jsme však nevytáhli kabátů pro říjen? Dívám se oknem v krásný červencový den. 18 Venkovská hudba řinčí v údolí mezi lesy. Na písku pod kaštany se otáčí pár a pár. Když je tak člověk jako peň a šestadvacetiletý, jak dychtí přijímat od žen jich oblý ovocný dar. Výbojný, širokoplecí všechny je očima stihá, kroutě si papirosu a usmívaje se jasně. Doktore, jako se dají tisknouti mladé ženy, kdyby se daly tak u nás tisknouti nové básně! Teď však – toť smědý plamen jeho mladého těla pod strání v říčce naší, která klokotá! Zdá se mi, že mu závidím, já vychrtlý, jeho svaly. Zavřeni v zeleni dáváme tryskat pěnivé kráse života. A nedělí bujnou se vracíme, obrazy, básně s námi, kus nového světa a touha, býti v něm prvý. Že však se základ před střechou staví, nezapomněli jsme snad? Že každý svět nový byl vykoupen žalující krví? Letními víny vzníceno pružně jde jeho mládí, z dědiny varhanovými tóny nás volá kočovný flašinet. Na houpací kolotoč vede si zardělou slečinku. Sem ruku! A ráz! Jakoby růže ve vírný vrhal svět... Zase ta plachta, režné plátno. Jen růží nach padl na ně. 18 Jak ztmavěl! To nejsou růže! Krev je to v ráně! A máme říjen. A s rudýma očima chodí tu ženy, velikým otazníkem, jenž z mlh se plíží, k smrti až vyděšeny. Veliký otazník zakvílel poslední vteřinou jeho, když padal jak růměnné jablko se stromu naťatého. Hromada mrtvých cizinců, prosáklá vápennou hlinou, jaký to studený obkladek pro muže s mandolinou! 20