GOSTIVAR

GOSTIVAR
Makedonsko kafene. Pod roztaženým vějířem vrby za stolkem v zeleném stínu polýkám k zmrzlině vzduchu z malého koflíku kávu. Poslední květnový den a krásné ráno marně mi hladí smutek hebkými konečky prstů. Moslimové. Bulharští vojnici. Holčička s nabarvenými vlásky, i ručky má nabarveny, chtěl bych je ve vousech míti, rezavé, buclaté ručky. Byla by to hezká, zbytečná věc. Běloučký minaret v mysli mi utkvívá lahodným slovem. Oslíci se sedly přátelské vzkazy mi přinášejí. Ale já bezděčně přijímám každý ten dar jak žebrák, jenž nastavil dlaň: 59 dostane peníz, nepodívá se, zastrčí do kapsy. Až jindy je spočítá. 1917.
60