LETNÍ KRAJINA

LETNÍ KRAJINA
Nad Pogradcem kvetly jedlé kaštany, jako silné pluky stály na vrších, stráže postavily vpřed a na strany, měly chocholy jak pozlacený sníh. V jejich šerosvitu sestupoval jsem, zapomenuv doma uzlík starostí; saranče a křísi zapáleným dnem vysílali zpěv své letní radosti. Neúhledným hmyzem jsem si připadal uprostřed těch sladkých obrů na svahu, rozkoš, kterou jsem však z království jich ssál, vracela mi opět klidnou odvahu. Kroky veselými, skoky křepkými urazil jsem stezku dolů do polí, před pšeničným lánem náhle nohy mi samy zarazily v horkém údolí. Zelenavý kov nazrálé pšenice chvěl se, jiskřil, třpytil všecek rozpálen, ze sršící plochy jako kytice čněl tu a tam zkvetlý kaštanový kmen. 69 Mezerami v tomto mocném sloupoví dlouho zíral jsem jak okny v krajinu: z rudé výhně střech minaret cukrový vzadu na jezerní shlížel hladinu. Matná, ocelová prahla po mraku omdlévajíc žárem v širém poklidu; pod zdí na obzoru v žhavém soumraku poznával jsem v bledé skvrně Ochridu. Jako spravedlivý fronta spala tu, a kol vyvedená hnízda pískala, želvy, ještěrky si vedly bez chvatu, hmyzů drobná vojska rekvirovala. Rozestřel jsem smysly jako páví chvost, vše tu mysl měla, by se opila – ale zachovala suchou střízlivost: také zlobu spící v kraji větřila. 70