za majakovským
v temné noci
k černým slzám mým se druží slzy rudé,
v temné noci za jarního deště:
tys to věděl, já to nevím ještě,
co bude.
za dnů štěstí,
za dnů revoluce, slávy, vítězství
byls zlatou křídlovkou na rudém náměstí,
a já tě miloval.
dech věcí nejvyšších dul vichrem nad hlavami,
my byli se všemi a nebyli jsme sami,
nám srdce okoval.
milenka rudá v krvi milovala,
tančila, zpívala, rodila, vstala,
řítil se starý krov:
ty, majakovskij, byl jsi svědkem všeho,
já s. k. n. jsem v dáli z rytmu tvého
pil váš kov.
18
po letech, za dnů neštěstí svého
malicherného
a přece silného jak smrt,
zůstavše básníky, ač jsme byli svědky
traktorů, stoup a nebozezů pětiletky,
setkali jsme se znova:
ty už jen stín, já živého cos ještě.
je temná noc a jarní letí deště
přes dvojí žal.
tys dotrpěl ho, dozpíval,
a já mám slova ještě.
toť vše.
19