Oblaka.
Oblaka, smutná oblaka,
táhnete tupě, lenivě!
Jak mdlá již noha žebráka,
když dlouho kráčel po nivě!
Zřely jste obrovské prostory,
svěží a růžové obzory,
a květy, ještě plné sil!
Zřely jste vášní plameny...
Teď zhnuseny a znaveny
táhnete v nekonečný cíl...
Nic už vás nyní neláká...
Táhnete tupětupě, lenivě!
Jak mdlá je noha žebrákažebráka,
když kráčel dlouho po nivě!
44
Ant. Sova
Vážený příteli,
odpusťte, že tentokráte nepošlu žádaný příspěvek pro almanach, nenávidím histriony jako vy svoje buržousty, nenávidím Theatre libre, hrané a předčítané kusy vůbec, dobré účely u nás he he he, v něž naprosto nevěřím.
Váš oddaný
Sova.
31/1 96.
45
Fr. X. Svoboda
Růžena Svobodová
Velectěný a milý pane!
– – – – – – rozumím, že chcete učiniti projev domácí modernosti. Kdo je ale moderní? Nezdá se Vám, že je dnes moderní to, co tvoří charakter současnosti a co po stu létech k. př. z této doby zbude? A můžete říci dnes, co zbude z mnohé té práce? A myslíte, že je u nás táž věc moderní jakejako ve Francii, Německu atd. – Nemá každá věc svůj čas?
Nedovedu si srovnati se svědomím svým, abych se zařadil sám mezi modernost. Je mi smutno z takové smělosti. A tu znova Vám z upřímné duše odporučuji, aby Váš projev omezoval se na mladé, kterým je takových postupů nutno k rozvoji. Lidé mých snah stojí na stanovisku těžce dobytého
46
pochopení, že jen vytrvalou, dlouhou prací jakés takés důležitosti si mohou dobývati. Bojím se takového slova, jako je „moderní“, neboť poznávám, jak jsem malý. Čím větší obzor jsem sobě vybojoval, tím jasněji, shledávám maličkost svou, neboť člověk v té šířce je malý. Jen ten, jehož obzíraný prostor života je neveliký, vidí sebe význačného a velkého.
Nedovedu ze všech těch důvodů přistoupiti v dosah knihy Vaší družiny, neboť nemám takové odvahy jako Vy a nedovedl jsem, aniž kdy dovedudovedu, pospíchati tam, kde je zabodnut prápor modernosti. Shledávám, že bych musil ještě dlouho, dlouho žíti a mnoho, mnoho pracovati, abych dosáhl aspoň poloviny té výše, kam jsem ve dvacátém roce svém tak snadně ukazoval. A s tíhou takového poznání – jak sám musíte cítiti – nemohu označiti svá prsa květem moderní družiny. Vy jste jiní, odvážní a máte vše před sebou. Přeju Vám všeho zdaru v každé snaze Vaší a žádám Vás, abyste si vyložil nepřistoupení mé i mojí ženy mezi přispívatele Vaší knihy jen těmito důvody.
S upřímným pozdravem
oddaný
Fr. Xav. Svoboda.
28/1 96.
47
Jos. K. Šlejhar
Vážený pane,
račte prominouti mému mlčení – ale lhůta v listech vyznačená byla příliš krátká a nic neměl jsem hotového. Mimo to zahrnut jsem byl řadou prací, nalézajících se v tisku. Bude-li Vám ještě vhod v nějaké době, kdy měl bych práci jistou dokončenou, tož rád Vám ji nabídnu pro Vaše účele, jež i mně jsou velmi sympatické.
Poroučím se Vám zatím s úctou dokonalou oddaný
Jos. K. Šlejhar.
V Dolení Kalné, 6/2 96.
48
Fr. J. Zeman