Jan Roháč z Dubé.
[1437.]
Sotva do Lipanských smutných plání
vsákla rodných bratrů teplá krev,
již meč blýská zase v tvrdé dlani,
vzduchem vlaje vzpoury korouhev.
Nebyl vládce Zikmund otcem lidu,
neznal hojiť bídy krutých ran,
ale v stálém víru, nepoklidu
hnaly hrůzy do Čech se všech stran.
Uštván, sklíčen klesal národ celý,
pustl sad i lán i žírný luh,
že i nejlepší se zapomněli,
jaký vlasti povinni jsou dluh.
Nemoha již Roháč z Dubé dále
nésti pych, jejž páchal Zikmund král,
Sion ve hrad změnil nenadále
a zde proti králi statně stál.
[22]
Nepřítel se přihnal, pálil, loupil,
bez milosti vraždil krok co krok,
ale Roháč z Dubé neustoupil;
první, druhý, třetí míjel rok.
Zikmund přísahal mu pomstu v duši,
nové pluky vysýlaje v boj,
ale Roháč tasil meč a kuši
napjal znova na nepřátel voj.
Ale marně blýskají se meče,
marně v boj se vrhá z Dubé pán,
marně, marně hrdinská krev teče,
nepřátely hrad již obetkán.
Roháč z Dubé od svých oddělený
klesá zajat v ruce nepřátel,
kterým za odměnu klesl v pleny
hrad a kupa bohatýrských těl.
Těžkým poutem semknut u vězení
Roháč čeká králův rozsudek;
přemýšlí, že vyváznutí není,
ale co by králi v oči řek’.
Přišel den, kdy Zikmund volal k soudu.
Vstoupil Roháč, v krále upřel zrak:
„Kéž by nešťastnému byl mně bloudu
navždy oslepnutí zastřel mrak,
abych neviděl tě, bídný králi,
tebe, který tolik seštval psot
23
na vlasť moji ze cizácké dáli
v plémě dobré, na náš český rod!
O bych neviděl tě, dobra vrahu,
ukrutníku, zrádce Čechů všech,
kéž bych nebyl přešel tvého prahu,
necítil tvůj jedovatý dech!“
„Dost tvé hany!“ křikl Zikmund vztekle.
„Do vězení se vzpurníkem zpět,
ať ho učí bratři jeho v pekle,
jak má s králem sprostý mluvit ret.
Tam ho mučte a pak – slyšíš, kate? –
na vrch Šibeničný za Prahou
ve vzduchu mnmu lůžko uchystáte
pro tu duši jeho rouhavou!“
Kázal vládce, kat se chopil díla;
ale sotva Roháč dokonal,
nad Prahou se holubice bílá
povznesla a za ní lidu žal.
Ale žal se u hněv změnil lítý,
lid se vzchopil, tvrdou zaťal pěsť
a již Zikmundových činů sytý
Roháče mstil uraženou česť.
24