VETERÁN.

Jan Opolský

My hudbu slýchali, jež přehlušila stony a vraceli se tupí od Verony, již chladí Adiže, neb cena žití tehdáž byla nízká, zřel, kdo měl oči, na smrt svoji z blízka, jak možno nejblíže. A větrem od Alp, váním z mořské strany, vlál proměnlivě prapor nadýmaný jak hračka sil a orel černý, krutou kloně hlavu, byl očím našim vydán za potravu, však kleslý byl. Tak táhli jsme. Kol na všem dal se čísti znak ukrývané msty a nenávisti, jež doutná po leta... Dnes staří jsme. Svět horší je než kdysi, kříž záslužný už na skeletu visí. Smrt budiž prokleta!!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

367. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CHOPINOVA ROMANCE. (Otakar Auředníček)
  2. IMPROVISACE. (Hugo Kepka)
  3. NÁLADA. (Karel Toman)
  4. JÁ VYHLÉDL JSEM OKNY V KRAJ (Antonín Sova)
  5. VZPOMÍNKA (Hermor Lilia)
  6. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  7. KACHNA DIVOKÁ (Jan Opolský)
  8. Touha samoty. (Jiří Karásek)
  9. ADAGIO. (Antonín Klášterský)
  10. CESTOU. (Antonín Klášterský)