Orlí krev.

Karel Dostál-Lutinov

Orlí krev.
Tam na výšinách mocný vichr hučí – ale v údolině slunečko se směje, bílé květy pučí. Tam na výšinách vzteklé hromy bouří – ale v údolince z chaloupek se tichých šťastný kouřík kouří. Tam na výšinách král se mračí s trůnu, dole v údolině dítě buclaté se matce směje v lůnu. Přec po výšinách těká moje touha, dole v údolině ruce leží v klíně, chvíle na smrt dlouha. Přec po výšinách lítá touha moje, ne že bych chtěl mrazů, ne že bych chtěl trůnů, ale že chci boje! 14