K otevření katolického domu v Mor. Ostravě.

Karel Dostál-Lutinov

K otevření katolického domu v Mor. Ostravě.
Orel, jenž ovládnout chce širý kraj svým bystrým zrakem a drápem – pod mraky na horách závratných staví svůj stan. Slavík, jenž klokotem písní ztišený blaží háj – pro zpěvnou mláď svou splítá hnízdečko v kvetoucí strom. Pastýř, jenž před dravým vlkem ovce své shání, by slyšely jeho hlas, na salaš staví jim košár, kde zaznívá fujary píseň. Noe, muž Boží a prorok, jenž zachránit spěchá, co živého dýchá, z potopy vln – za výsměchu zpozdilců staví svůj koráb. Vladyka, jenžto chce spasit svůj lid před útoky sveřepých Tatar, by rozkvetl mír a život, na skále tvrdé zakládá věžatý hrad. Ty, katolický lide, ty jsi ten orel, jenž staví své hnízdo pro slunečnou mláď, ty jsi ten slavík, jenž pro svoje zpěvy připravil háj, ty jsi ten pastýř, jenž ovčinec buduje ovečkám dobrým, tys patriarcha, jenž sroubil jsi archu, ty jsi ten kníže, jenž zakládá hrad! Nech nad tímto hradem stkví se kříž Kristův! Nech nad ním vlaje vždy korouhev Václava světce! Nechť v něm hlaholí Cyrilla, Methoda mluva! Nechť přijme klíče hradu tohoto Královna nebes! Nechať jej všemocnou rukou svou chrání vševládný Hospodin – na dlouhé věky – nám i budoucím! Amen. 36