K živému obrazu:

K živému obrazu:
Na trůně sedí Vlasť (Libuše), nad ní v mitře vztahuje ochrannou ruku Víra s berlou, proti nim stojí ve výpadu s mečem Démon, jeho útok meči odrážejí Orli, kdežto Orlice holdují Vlasti a Víře.
Veškerým světem v burném úpění divoké táhne duchů proudění. Duch tmy a zloby, lsti a odboje povstává proti duchu pravdy, světla, pokoje, z podzemních slují lezou příšery sveřepých vražd a vzpoury, nevěry. Brat na bratra se v divém boji sápe a dědictví svých věrověstů šlape, a v zaslepenosti své zakleté kol zlatého se točí telete. Vlasť úpí, nesvorností rozervána a Víra pláče, svými poplivána. Však dosti již těch zkaboněných mraků, už slunce musí prozářiti tmou; a dosti již těch rozzuřených draků – jim Orel vsadí ránu smrtelnou. Už vzlétá hrdě, už mu oko jiskří, už dráp svůj ostří, zobec svůj už bystří – my v jisté ráně budem brzo mistři: jest drakobijec Jiří naším patronem! 34 My za Božím vždy půjdem zákonem. Věrni své vlasti, oddáni své víře, křesťané skutkem, nejen na papíře! Jdem s paží pevnou, odhodlanou lící – ochránci vlasti, Boží bojovníci! Nechť žije církev, kvete otčina! Nech roste katolická rodina! 35