Píseň bojovníka.

Karel Dostál-Lutinov

Píseň bojovníka.
Já nemám rád se schovávat a pláštěm hrát dle větru, dnes přichválit vše Pavlu snad a zítra zase Petru, vždy držet s tím, kdo vyhraje, jak zbabělců je zvykem – vždy stojím tam, kde pravda je, a ctným jsem bojovníkem. Já nestydím se za svůj meč a život dávám v sázku – – To jest jen chytrých vlků řeč, že Kristus kázal lásku. Já pravou láskou rozumím: chtít svobodu svých bratří – chtít pravdu, dobro – a to vím: Tak milovat znám za tři! Však nenávidím tyranů a jejich janičárů a křiklounů, co za bakšiš jim chtivě tlačí káru. Nic neroste, nic nekvete, kam šlápne jejich noha – Chci národ moudrý, svobodný, jenž bojí se jen Boha! 17 A proto směle harcuji a nebojím se rány, až všechny spáče zburcuji a zbořím vězňů brány. Nechť soptí saň a stříká jed, nechť od svých bratří zkusím: Se svatým Jiřím táhnu v před a draka zabít musím! 18