Byl starým panicem a myslil už(J5m)
že srdce jeho sopka vyhaslá je(J5f)
Ach jak se mýlil ubohý ten muž(J5m)
Byl blízko konec půvabného máje(J5f)
a kukačky hlas volal v dáli kdesi(J5f)
Náš panic v blízké vyšel sobě lesy(J5f)
Proč šel tam sotva dovedl by říci(J5f)
on nedbal ptáků s písněmi jich všemi(J5f)
proň všichni třeba mohli býti němi(J5f)
též nečichával k vonné pryskyřici(J5f)
ba zašel si tam jenom proto snad(J5m)
by silným vzduchem zostřil se mu hlad(J5m)
Šel přemítaje v lesním zášeří(J5m)
jak na lékárníka by vyzrál asi(J5f)
jenž v tarokách tak často Pagát hlásí(J5f)
co asi bude míti k večeři(J5m)
že plzeňské přec lepší je než zdejší(J5f)
však že by mělo býti lacinější(J5f)
Z těch myšlenek jej božských melodický(J5f)
hlas vyrušil zrak zdvihl udivený(J5f)
a před sebou zřel nevšední dvě ženy(J5f)
dvě jeptišky Jak v básních bývá vždycky(J5f)
z nich jedna byla zimy obrazem(J5m)
však druhá vzdušnou rajskou bytostí(J5m)
jež malý výlet s nebes výsosti(J5m)
si na tu bídnou udělala zem(J5m)
Byl překvapen tím zjevem v lesní tiši(J5f)
však úžas jeho byl pak ještě vyšší(J5f)
když v rukou mladší z oněch sester dvou(J5m)
zřel punčošku ach bledě růžovou(J5m)
Ta barva jemná s rouchem řeholnic(J5m)
sic v dissonanci byla příkré tuze(J5f)
však panic ubohý k své poznal hrůze(J5f)
že zhoubným čárům propadl a nic(J5m)
že nemůže ho od nich zachrániti(J5f)
tak zamotal se v spletité jich síti(J5f)
že sotva zašeptal Má úcta dámy(J5f)
Až na věky mu znělo v odpověď(J5m)
a dlouhý pohled žhavých očí teď(J5m)
ho ještě více opájí a mámí(J5f)
Již dávno zjev mu zmizel zbožných žen(J5m)
než dosud stojí jako přimražen(J5m)
zří zářné oko ručku úbělovou(J5f)
a punčošku v ní svůdnou nehotovou(J5f)
jež objemem a celým tvarem svým(J5m)
je rozkošného lýtka svědectvím(J5m)
Již pochybnosti nebylo náš panic(J5f)
byl zamilován četné hlouposti(J5m)
jež prováděl teď byly beze hranic(J5f)
ať jiných pominu on k radosti(J5m)
všech spoluhráčů často z nenadání(J5f)
teď hlásil pagát neměl li ho ani(J5f)
Ať bděl či snil zřel stále před sebou(J5m)
tvář nebeskou jež září velebou(J5m)
a punčošky tvar vnadný v ručce bílé(J5f)
Ó punčoška ta bledě růžová(J5m)
v hrob přečasný ho ještě pochová(J5m)
Náš panic nyní všecky prázdné chvíle(J5f)
a těch má stále dosti v lese tráví(J5f)
zří denně tu již nosí v srdci svém(J5m)
a která křesťanské teď na pozdravy(J5f)
mu děkuje vždy sladkým úsměvem(J5m)
Dřív život dát chtěl taký za úsměv(J5m)
však teď už jeho touhy neukojí(J5f)
než jenom víc v něm rozpaluje krev(J5m)
on dále spěje celou myslí svojí(J5f)
Ó kéž by mohl nějak zbaviti se(J5f)
buď tak neb onak násilím či zradou(J5f)
té která zlobu tají v každém ryse(J5f)
a žárlivě bdí nad svou družkou mladou(J5f)
A jednou se srdce se svého paní(J5f)
přec beze svědků potkal z nenadání(J5f)
to v šerých bylo chrámu ambitech(J5m)
kde jeptiška se procházela mladá(J5f)
hned na kolena panic před ní padá(J5f)
a rychle sotva že mu stačí dech(J5m)
jí vyjevuje kterak láskou šílí(J5f)
též o punčošce oné zmiňuje se(J5f)
již v jejích ručkách spatřil tenkrát v lese(J5f)
a kterou od té doby vidí všude(J5f)
a připojil pak vřelou prosbu smí li(J5f)
tu nožku zřít jež nositi ji bude(J5f)
Sám ulekl se slov těch odvážných(J5m)
a čekal ve strachu že zbožná žena(J5f)
tou nestoudností jeho uražena(J5f)
buď uprchne neb ztropí z něho smích(J5m)
Chvěl nadarmo se sličná žena svatá(J5f)
jak v zmatku čelo dlaní přejela si(J5f)
pak jako soucitem by byla jata(J5f)
se sklonila teď přes tvář rajské krásy(J5f)
jí úsměv přeletěl jak motýl malý(J5f)
a kypré její rtíky zašeptaly(J5f)
Nuž vyplněn buď podivný váš sen(J5m)
V náš klášter přijďte v neděli ten den(J5m)
v něm výstava je ženských ručních prací(J5f)
tam uzříte co cílem touhy vaší(J5f)
A rychle jako vidina se vznáší(J5f)
až v pozadí se chodby šeré ztrácí(J5f)
Náš panic dosud na dlaždicích klečí(J5f)
a neví ani uvěřiti má li(J5f)
v ten blaha příval velký nenadálý(J5f)
zda ve světe můž býti štěstí větší(J5f)
Ó nervy ubohé co zkusily(J5m)
jste ve dnech nekonečných před nedělí(J5f)
Náš panic stále nejvýš rozechvělý(J5f)
div nezkrotnou že touhou nešílí(J5m)
ni tichá noc mu klidu nepřináší(J5f)
neb láska sen mu s těžkých víček plaší(J5f)
Však jako vše i tento dlouhý čas(J5m)
přec konec měl a slavnostní den Páně(J5f)
se rozbřeskl Náš panic zbledlý vlas(J5m)
si obarvil a línající skráně(J5f)
jím přikryl pečlivě pak fialkovou(J5f)
se polil voňavkou vzal šaty modní(J5f)
a zatknuv růži v dírku knoflíkovou(J5f)
tam spěchal kde byl očekáván od Ní(J5f)
Snad doufali jste čtenářové milí(J5f)
že pozvání to na poslední chvíli(J5f)
přec ještě bude nějak odvoláno(J5f)
Mně líto jest že nelze říci Ano(J5f)
v čas ctihodná se zachránila děva(J5f)
Ač zabásnit bych mohl si tu hravě(J5f)
přec povím jen jak událo se právě(J5f)
ať čtenářka se na mne třebas hněvá(J5f)
Jak panic vstoupil do klášterních vrat(J5m)
hned jeptiška jej spěla přivítat(J5m)
a s úsměvem jenž závrať působí mu(J5f)
jej do klenuté velké vedla síně(J5f)
jež plna par a vonného je dýmu(J5f)
Náš panic mněl že přišel do kuchyně(J5f)
než v tom už v onu záhadu proud světla(J5f)
hlas jeptišky mu vrhl altový(J5m)
Nuž Baruško zde tomu pánovi(J5m)
své ukaž punčochy jež jsem ti pletla(J5f)
Co říci dále Jako v mlze panic(J5f)
zřel tlapy medvědí jež hrozná ironie(J6f)
dvé růžových mu známých punčoch kryje(J5f)
a neohlížeje se dále na nic(J5f)
ven cestu ze dveří jen našel stěží(J5f)
Smích jeptišek mu dosud v uších leží(J5f)