VELKÁ DOBA.

František Serafínský Procházka

Doléhá ke mně dálné hřmění diluviálních procesů, sopečné hory rostou v chvění a země trnou v úděsu. Snad slavného cos chce se zrodit, veliké doby věčný plod? Plaz slizký jal se krví brodit, až v morku cítím jeho hlod. Úklad a mrzkost, děs a zkáza, blín na záhoně kultury, lákavá sladu plná váza pro noční hmyzy, pro můry. A darmo hledám, nad čím ret by se zachvěl krásy pocelem, co vzroste z trosečné té setby v předjaří zimně zšeřelém? Co vzroste? Hrouda sladce jihne, že sliby voní, řekl bys, a zatím kolkolem se líhne jen hmyz, jen prašeredný hmyz.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

856. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOMOV (Božena Benešová)
  2. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  3. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ZPĚV DOMOVA. (Antonín Sova)
  5. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  6. NÁVRAT. (Adolf Červinka)
  7. KŘÍŽ HŘBITOVA. (Emanuel z Čenkova)
  8. Zámeckou alejí. (Otakar Mokrý)
  9. Dva vrchy. (Bohuslav Květ)
  10. VOLÁNÍ ZEMĚ (Antonín Sova)