MAGNETOVÁ HORA.

František Serafínský Procházka

Za třetí řekou, přes niž z východu přešli, aj, hora strmí, zvon čedičový, za vojvodou v stín její vešli a k bohům modlili se děkovnými slovy. Zde půda vlasti na budoucí věk přijala první polibek, a obětiště věčným bohům vzplálo. Tajemným určením se vše to dálo, zde hora v děje lidu zasáhla a, aby národem byl, jej k sobě přitáhla. Tisíciletí bývalosti mlnem ji obetkává jak z nitra se proudící láva. Svatý je kraj vůkol na zlatém slunci plném i v stínu chmur. Svatá je země, role, les i dvůr. A nahoře na kamenném prahu vítězný památník se bělá z dávna nad krajem vytyčen v počest boží, na výstrahu vrahu. Můžem-li zapomenout, prohrajem vítězství nejslavnější, krví vykoupené a řádem vyšším usouzené. Nevěrných hora nepřitáhne, těm zprahlých srdcí nezavláhne jak úhor pustý, a hora mluví tisíci ústy, jim něma jest a chmurna v slunné zoři a reků nevytvoří. Od nevěrných svět se odvrací, a ty, můj bratře, nejsi ještě po práci –“ jak hukot vichřice to duní ve výši a běda, běda, kteří neslyší! Chtěl bych s hory vidět jako v dávnověku jít zástupy a rody přes tu třetí řeku se čtyř stran světa tam z Podtatry a horu obklopit a na žertvu spálit pro bohy národa a pro sebe, pro bratry. Byl by to rudý býk, jenž mezi zlými by vykrmen byl. Šly by z vatry dýmy a v modrém blankytu se ztrácely, myšlenky zla a mrzké žádosti se rozplynuly v tichosti. Hlasy tisíců by jásotem zazněly, a ústa tisíců zas půdu, aby šťastna byla, by po druhé za tisíc let políbila. Sbor bohů a duchů strážných všech, jejichž těla tlejí na zvěnčených hřbitovech i v rovech neznámých jak bohatýři kdes na Sibiři, přišel by na horu, a jako vlasti rozdali svou lásku, práci, krev i činy, jak hostie zde by se znova dávali pro mužnost srdcí, štěstí rodů a pro nezdolnost tvrdou za svobodu. Zasvítila by zrcadla vod odrazem, zadýchly novými vůněmi lesy a pole, rozezpívala se ptactvem celá zem, zazelenaly se skály holé, neboť zapomenuty by byly zloby, a Požehnáním dílo rozkvetlo by. Uprostřed Evropy horo magnetová, stražisko vlasti, slávy, ctnosti! Přitažlivá, sdružující, očistná, poříjnová! Mamu a nelásky svět zprosti! A národ v jeden věrný, pracující voj, ty, magnetová horo srdcí našich, spoj!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1251. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. II Nad hrobem (Otokar Fischer)
  2. VLÁDNOUCÍ, jenž rozkazem světla, (Otokar Březina)
  3. PŘÍCHOD PROROKŮ. (Antonín Sova)
  4. POSLEDNÍ VĚŠTBA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. CREDO. (Xaver Dvořák)
  6. VLÍDNÝ POHLED. (František Taufer)
  7. SLOKY (Antonín Sova)
  8. SLUNCE. (Antonín Sova)
  9. VĚČNÝ PLAMEN (František Gellner)
  10. XXXVII. Sine macula! (Xaver Dvořák)