O Nero, mýlíš se a celá arena!

Adolf Racek

O Nero, mýlíš se a celá arena!
Tvůj pardál, největší ozdoba Sahary, mně po vůli si lehne u nohou a tebe rozsápe a roztrhá. Pes s kočkou bratří se! Dej pozor, hle, nepohnu rukou, slova neřeknu, mých očí zelených jen pohled postačí na zvíře krvavé a hvězdnaté. Vidíš, jak plazí se a skučí, svíjí? Chceš vidět zuřivou tu bestii? Jak svítí očima a směje se! Proč trháš růži? Hrůzu máš! Já ne. Já na podušku živou lehnu si. Klid nádherný, pár vteřin před smrtí! Jak nízký Nero! Otroků chce krev! I já mám žízeň, krve vlastní však, v tom moudrost, síla, svatých tajemství! Mně v horké lázni umírat se chce. Nu, krví, bronzem kočko žíhaná! O rozkoš rozkoší, jak v rythmu stříká krev! Ty mýlíš se, své smrti já jsem pán! Viď, purpur můj a tvůj, toť rozdíl nach! Zde vladařství! A marno napodobit! Umru-li já a Nero, rozdíl v tom! Umělec života já umírám, a v Neronovi mře jen komediant.