Mlynářova chlouba. Také mlynářovi budiž přánoJednou trochu otevříti hubu,Také od něho buď povídáno –Něco aspoň o slovutném lubu;Vždyť to víte o mlynáři jistě,Že má rozum vždycky v pravém místě.Kdo si nechce hubu spálit,Musí mlčet nebo chválit.Mlčet? – proč nám dalo jazyk nebe? –Tedy chválit! – koho ale? – sebe!Ať si mudrcové švadoní,Že ta vlastní chvála nevoní –Člověk předce v každé doběNejbližší sám sobě;Pak prý je to nyní v modě!I proč tedy plavat proti vodě?Chutě budu chválit sebe sám –Však to první nedělám.Mlynář také ví, co činí;Upevním vás aspoň ve víře,Že jsem nedal ani halíře,19By mě pochválili jiní. –Kde však začít, abych shrábnul čest?Nu, vždyť nad námi snad nehoří!Každý nejraději hovoříO tom vždy, což jeho jest:Stará žena o mladosti,Mladý manžel o starosti;Ovčáci si povídají,Kolik který zubkyň má a kolik bahnic,Němý nepovídá prach nic,Ženské zato všecko přetřepají;Já však sám a sámŽenu, mlejn a sebe mám.Jaké ženy jsou,To ví každý; do pytle je dejte,Hodně všemi zamíchejte,Pak se na vrch podívejte,Naleznete – zlou!Nechám tedy žínkou býti žínku,A radč pěkně po soběO mlejně a o soběUčiním teď zmínku. –Ve mlejně je vyražení,Jakého hned všude není;Jak je na vantrokách hodně vody,Začnou v mlejně celé hody;20Kola, ty se otáčí,Kámen jako kozel běží,Mládek s mlečkou čtveračí;Strejček na svých pytlech leží,Prášek shání pilně prach,Na pšenici pouští strach;Mleč se s pytlem na koš dere,Stárek měřičného bere,Mlynář v krčmě vážně sedí,Do korbele pilně hledí,Mlynářka si kávu vaří –Zkrátka, všem se dobře daří.Jenom tenkrát vodičkaMlynářovi teče do huby,Když je příliš maličká;Aneb zase na ruby,Když mu proudy zpátečníPříval dělá nezbedný:Tu mu voda zbytečníČasem dělá suché dny.Ty pak, žlutý, závistivý brachu,Jenžto nechceš rozuměti naší chvále,Řka že tobě mlejn dá jenom prachu,A že prachů jiných v světě dosti –Dobře máš; svět má těch prachů ve hojnosti;21Jakých ale? –Máme předně školní prach;Z toho však jde pouhý strach:Ten prý, jak nám moudří praví,Trhá jenom zdraví.K čemu také dlouhých řečí,Jak ten prášek svědčí?Patřme školákům jen na líce!Tváře jejich zmudřenéJsou tak pěkně červenéJako moje – čepice! –Máme také střelní prach –Z toho prý jde teprv strach!Ó ten mnohou rozpláče;Mnozí nováčkové naříkají,Že se z něho nedělajíBuchty radč neb koláče. –Prach je také na silnici,Ten však nestojí mi zato,Vlastnosti bych jeho sčet;Jeť to jenom suché bláto.Prach však co je ve mlejnici –Žitný prášek, to je zlato!Mouka pěkná jako květ,Jaké ta je drahé zboží,To vy ani nevíte;22Z ní se dělá dárek boží,O který se modlíte.Mlynář není žádný zláštnůstkář;Jakož se to děje v zemi celé,U něho též kdo dřív přijde, dříve mele,Buď si kaloun- nebo pernikář.Svět jest plný špekulantů,Pletichářů, mudrlantů,A ti všeho užívajíJinak nežli mají.Co ta voda jenom od nich zkusí?Jaké kusyS tou jen tropí?Šenkýř – ten ji v pivě topí;Ladýř – ten ní oves kropí,A tak lidi, kteří špatně vidí,Šidí.Pán zas, který píšePísničky a kalendáře,Naleje si vody tišeDo vyschlého kalamáře:Pakby mnohý klel se na to,Že je každá jeho stranaOhněm psána,23Každý puntík že je zlato!Jenom mlynářova mysl střízliváJak se patří vody užívá;Mlynář ví, co vodě chybí,Zná však také její sílu,On ji vodí, jak se mu jen líbí,On ní žene stoupy, mlejn a pilu.Mlynář, třebas nesedával v radě,Má přec všech pět pohromadě;O něm ale mlčí celý svět,Jakby neznal, co jsou čtyry a co pět:O botě a o kabátě,O řepě a o salátěSpisují teď knihy v Praze;My pak potom jejich dišputací,Jejich smích a lamentacíKupovat si máme draze.Ať si svatý pokoj dají!Ať nám poví, co je mlejnek řádný,Tím nám radost udělají;Ale o tom ani zmínku žádný.Mlynář kdyby se snad stavil na hlavu,Ani nezavadí o slávu;Umí-li kdo trochu vřískat,Na jednu hrát strůnu, trochu pískat,Hned by na rukou ho nosili –Bodejž ste se zmámili!24Což pak byste dělali,Kdybychme vám mouky nedali?Jinou byste pískali! –Mlynářovi prach nic nepřejete,Také na něj hubujete,Že mu lubChleba nese do třidceti hub,A že prášek polovičku ukradne,Než co v truhlu dopadne.Moje stará hospodyněNedostává do kuchyněPůlky telat, celé skopy,Kuřátka a vajec kopy –Nechť jen drží uštěpači huby!My jim přejem jejich akcidence,Jejich slávy, jejich věnce;Jen ať oni nám též přejí naše luby.Kdyby lubů nebylo,Všem by se zle dařilo! –Mlynář, ten jde na pořádek,Jeho stárek, prášek, mládek,Slovem každý na svém místěMusí dělat věc svou čistě,A takž musí v mlejně štěstíJako z vody růst a kvésti.25Ještě vám tu povím zkrátka,Co má mlynář v mlejně míti,Má-li mlejn mlynáře ctíti;Předně ouhledného mládka,Přece nějakého šviháka,Kterýž lásce jako mlejnu rozumí;Nemáli mlejn takového jonáka,Hned tam hezké mlečky chodit neumí.Je-li k tomu ještě švarný stárek,Volavých tu párek.Pak je v mlejně perle draháPrášek čilý,Kterýž ostře z pytlů taháRozumy – a v malé chvíliMoc nadělá mlečům vrtochů;Který po mlejně jen létá,Pilně hledá, pilně smetá,Tu trochu a tu trochu;Trocha k trošce dohromadyVyleze až na hromady,A ty v PrazeProdají se hezky draze.Pak se ovšem, páni moji,Mnohý člověk závistivýJako novým vratům diví26Mlynáři že dobře stojí;Pořádek však nese dary,Chytrost nejsou žádné čáry.Mlynář mele, když má mleče,A když hodně vody teče;Vody-li se nedostává,Tuť se kolo jenom vleče,Tu mlejn jako churavý,Poklepává – poklepává,Až se posléz – zastaví –To též mohu říci směle,Na prázdno že nerád mele;Jak na koši dochází,Letí k stavidlu a zarazí. –Příznivcové předrazí!Račte mi již prominouti,Musímť na koš dohlídnouti –Mně se zdá, že dochází.27